Publicista Radek John má v poslední době nebývalou publicitu. Pro jeho předvolební kampaň jsou tu záporné i kladné body. Jak se tedy má veřejnost zachovat k Věcem veřejným.
Mě osobně neosloví poukazy na to, jak po léta utajoval nemanželskou dceru. Ani mě nezajímá, kolik dětí dosud tají. V této zemi černých politických duší a politických černých duší mě nepřekvapuje, že se objevují, byť notářsky ověřené i při přímé volbě v primárkách Věcí veřejných.
Vnímám, že pan John působí na mnohé posluchače narcisticky, ale já na žádném jeho mítinku nebyl. Neumím se zcela zorientovat, zda a jak moc se přátelí s panem Janouškem, ani v tom, za kterou stranu podepisoval tu či onu smlouvu a jaké tu lítají peníze.
Jedno ale vím jistě. Požádal jsem svého času o pomoc televizi Novu. Moje kamarádka mi zprostředkovala setkání s paní redaktorkou a já jsem jí vylíčil svůj příběh. Šlo v podstatě o to, že mi soud svým rozhodnutím o vině při dopravní nehodě významně znehodnotil život. Nechtěl jsem bojovat jen za sebe, ale chtěl jsem upozornit i na nebezpečí potenciálních obětí, pokud budou na cestách existovat takové případy dopravního značení, jako byl ten můj.
Zanedlouho mi paní redaktorka zavolala, že se mému případu televize věnovat nebude. "Pan John na to mrknul a za pět vteřin věděl, že nejste v právu." Tak jsem se jí zeptal, zda mu přednesla některé z těch argumentů, kterými jsem před nedávnem přesvědčil i ji? "Vy jste asi z jiného světa," dověděl jsem se. "Tady o tom rozhoduje pan John a o jeho názoru se nediskutuje. To bych si dala."
A to je pro mne jasný vzkaz. Zvolte si pana Johna. Dejte mu moc. A potom už držte hubu, protože starého psa novým kouskům .......
