Pokud je mi známo, existují jakési regule, které z médií eliminují obscénnosti, vulgarity a vůbec modely neetičnosti a sprostoty. Některá média to dodržují: buď takové nepřístojnosti nevydávají a nerealizují anebo je korigují v tisku vytečkováním, v auditivním vjemu pak sprosťárny odsadí mezerou a vyruší písknutím.
Proti demoralizaci mládeže existuje také jakési nařízení, že edukativně nebezpečná témata musí být označena varovným křížkem. Realita je ovšem jiná: na obrazovce se vesele souloží dokonce už v dopoledních hodinách, kruťárny jsou tu zrovna tak běžné jako výkaly na chodnících, ale aby se nějaký vlk komisař nažral, producent ohlásí sice křížkem, že dílo není určeno dětem, ale až v nočním vysílání, kdy děti už dávno spinkají.
Nařízení se prostě a permanentně obcházejí, pokrytectví je u nás již hluboce zakořeněné.
Div se světě, ze stoky kanálu vylezl i český kuchař.
Každý máme nějakého koníčka: někdo hraje šachy, jiný sbírá známky, další chová želvy, já sbírám a čtu kuchařky, časopisy o gastronomii a sleduji kulinářské pořady. Sledoval jsem s velikou chutí už tři britské seriály o vaření, jež byla radost pozorovat. Dokonce cosi podobného v českém vydání pod názvem "Kluci v akci" nebylo vůbec marné, byť tomu pořadu trošičku vyčuhovala sláma z bot. Zajímavě vaří i Jiří Babica a současné vysílání S Italem v kuchyni Emanuela Ridi a jeho prominentních českých hostů je doslova báječné. Jenomže z toho kanálu vylezl náhle onen hulvátský kuchař. Jde vlastně přímo o šéfkuchaře a hlásím, že mi zkazil veškerou náladu a chuť.
Odborníky, jenž něco umí, samozřejmě obdivuji, ale také jsem si stačil povšimnout, že to málokdy dávají okázale najevo: mnohem častěji se vytahuje svým umem člověk nepříliš jistý v kramflecích. Tenhle šéfkuchař vklouzl do televizního vysílání s pořadem výuky správné gastronomie, ale na principu jakési arbitráže jiných šéfkuchařů. Tváří se přitom vesele výsměšným šklebem a předvádí okatě sám sebe jako suverénního boha plujícím nad plotnami a exhibuje. Oslovení "vole" aplikuje na kohokoliv, na starší pány i na ženy, své posměšné a ironické výlevy provází hrůzostrašnou češtinou, prošpikovanou těmi nejvulgárnějšími výrazy. Navštěvuje vývařovny, jež decimuje triviální zupáckou hrubostí, ale tam, kde jakž takž místní kuchyně obstojí, ji obdaruje nálepkou s vlastním portrétem: nálepku si provozovna umístí na vchodové dveře jako odznak prověřené kvality.
Aby bylo jasno, nemyslím si, že jsem puritán a pruderní dědek, sám používám občas v soukromí všelijaké výrazy, ale že bych tak mluvil před dětmi nebo je křičel do světa, či dokonce do kamery? Pořad sprostého výraziva běží na známé televizní stanici a já jej prostě už nesleduji, a když mi někdy naskočí omylem, přepínám jinam. Ovšem, šéfkuchař na mě nevykukuje pouze z kanálu, leze mi do soukromí v různých reklamách a což je navíc neuvěřitelné, i z ranního veřejnoprávního rozhlasu. Moderátor Českého rozhlasu na stanici Regina mu bezostyšně udělal reklamu: pan šéfkuchař měl totiž onoho dne křest své knihy, což pána u mikrofonu naplnilo nadšením, pozval na něj posluchače a varoval je, že tam bude narváno. Jako argument svého entuziasmu zavrhl veškerou tradici české kuchyně a šéfkuchaře blahořečil jako spasitele naší odporné tuzemské úrovně. Nejde mi o to, abych vyvrátil moderátorovi osobní nadšení, to by se mi asi nepodařilo, jde mi spíš o to, že za mé koncesionářské poplatky dělá reklamu privátnímu hulvátství.
Kamarádka, jež je matkou nedávno dospělého syna a povoláním kuchaře, se mi svěřila, že synek je též velkým obdivovatelem zmíněného šéfkuchaře a používá běžně jeho slovník. Začal projevovat dokonce i agresivní způsoby chování. Bohužel, i dosud slušný chlapec bere televizní realitu jako model a oficiální trend.
Že by státním chlebodárcům ani na svěřených vlnách vůbec nevadila trivialita?
