O čem by měli Američané diskutovat?

Překlad původního textu Judith Bergman „What Should Americans Be Talking About?“ pro českou verzi webu Gatestone Institute zpracovaný mnou a panem Josefem Zbořilem.

- Měli by Američané obhajovat židovsko-křesťanské hodnoty, které určovaly západní civilizaci až do současnosti? Nebo by tiše měli umožnit porážku těchto hodnot falešným liberalismem (falešným, protože je pro cokoliv, aby byl liberální), který umožní hodnotám, jako je islámské náboženské právo šaría, se usadit v celých Spojených státech? Vzdají se lidé dobrovolně své vlastní kultury, aby se nestali obětí zastrašování? 

- Horší je, že tyto politiky často přicházejí se zdánlivě laskavě znějícími termíny jako je „rozmanitost", „multikulturalismus", „mír", „anti-rasismus" a „lidská práva"; které jsou však často používány orwellovským způsobem ve smyslu svých vlastních protikladů. „Rozmanitostí“ se rozumí, „je skvělé vypadat jinak tak dlouho, dokud uvažujete stejně jako já a je to rovněž souhlas s islámskými hodnotami.“ „Anti-rasismus“ často znamená rasistický přístup proti-bělošský nebo proti-židovský. „Lidskými právy“ se nyní rozumí politická agenda. „Mír“ je používán ve významu zničení Izraele. „Multikulturalismem“ se rozumí jakákoliv kultura kromě židovsko-křesťanské - bez ohledu na to, že tato kultura podporuje snižování důstojnosti žen, otroctví, bičování, amputaci končetin, vraždění homosexuálů a netoleranci všech ostatních náboženství a kultur. Tyto inverze jazyka mají ničivé následky nejen v kampusech univerzit, ale také v celých USA a v zahraničí.

- „Proces osídlení je „civilizačně-džihádistický proces" se všemi významy těchto slov. Ikhwan [Muslimské bratrstvo] musí pochopit, že jejich práce v Americe je druh velkého džihádu při odstraňování a zničení západní civilizace zevnitř a „sabotování" jejího mizerného zázemí jejich rukama a rukama věřících..." - Muslimské bratrstvo, 1991.

- Do USA dorazila otázka, zda se podrobit těmto politikám jako to dělá Evropa, nebo hájit svobodu, jako to dělá Izrael. Volba Američanů nesmírně ovlivní nejen USA, ale i, přesto že to zní melodramaticky, budoucnost celé Západní civilizace.

Pro amerického voliče, jsou otázky nesmírné naléhavosti pro přežití svobodného světa (jako je individuální svoboda, nestranné vyšetřování a svoboda projevu a myšlení, které jsme si nebezpečně zvykli brát jako samozřejmost) vykolejeny surovým jazykem a chováním, právě když Američané potřebují věnovat pozornost závažnému ohrožení Spojených států, jejich spojenců a hodnot Západu.

Mezinárodně, tyto hrozby pocházejí z Íránu, Ruska, Číny, Severní Koreje a bezpočtu teroristických skupin.

Doma se objevují ve formě masivní korupce (finanční a jinak) což je viditelné vyprázdněním amerických institucí, jako je například FBI (nedodržování vyšetřovacího postupu, dále následované výzvami k rezignaci ředitele FBI Jamese Comeyho); ministerstva spravedlnosti (skandální operace „Rychle a zběsile" a setkání generálního prokurátora s bývalým prezidentem, jehož žena je vyšetřována); ministerstva zahraničí (díky únikům e-mailové korespondence stále vyplouvajících na povrch dokazujících tajnou dohodu mezi nadací manželů Clintonových a ministerstvem zahraničních věcí pod Hillary Clintonovou); IRS (napadání konzervativních neziskových organizací a útočení na podniky soukromých občanů, kteří nesouhlasí s politikou); pokus Agentury pro ochranu životního prostředí získat moc nad každou „louží“ v Americe a výkonná moc skrze „mám pero a telefon“ v dohodě prezidenta s Íránem.

Objevily se i pokusy zvenčí k podněcování rasové a náboženské anarchie. Podnikatel George Soros, například daroval 33 milionů USD na změnu události ve Fergusonu v Missouri z místního protestu do chaosu.

Místo pomáhání Američanům vytvořit bezpečnější, více prosperující způsob života, události ve Fergusonu zničili komunitu, zničili malé podnikatele a narušily bezpečnost, právní stát a jakoukoliv naději na lepší budoucnost. Kdo z toho má prospěch? Vytváření chaosu vytváří politickou závislost: spíše než aby pomáhala lidem dostat se ven z chudoby, udržuje je ve volení politiků, kteří by je „zachránili“.

Židé a Izrael jsou také napadáni - často, bohužel, jinými židy, kteří, zdá se, naivně doufají, že tím „ochrání" sami sebe před útoky na židy. Nedávno se například objevil článek obviňující republikánskou prezidentskou volební kampaň z „významného zvýšení přítomnosti antisemitismu ve veřejné sféře."

Vážně?

„Konzervativní" radikálové, jako jsou bílí rasisté, existují, nejsou však v blízkosti hlavního diskusního proudu. Ten prostor, se spíše zdá být v posledních desetiletích vyplněn samozvanými „liberály", kteří jej, zdá se, ovládají do takové míry, že děkan studentů na University of Chicago, John Ellison, cítil povinnost napsat dopis varující případné zájemce o studium, aby neočekávali „bezpečný prostor". „Konzervativní" radikálové nejsou těmi, kteří pronásledují židy – to „liberálové" a islamisté je šikanují a vyhánějí je pryč.

Je to samozřejmě ironické, liberálové dosud nepřišli na to, že programy těchto dvou skupin jsou neslučitelné (stejně jako genderová rovnost); možná se také snaží „ochránit" sami sebe.

Veřejná debata v USA, zejména v příštích několika týdnech, musí skutečně být o rozhodnutí, jaké politiky by skutečně zlepšily životy Američanů. Měli by Američané obhajovat židovsko-křesťanské hodnoty, které určovaly západní civilizaci až do současnosti? Nebo by měli umožnit tiše porážku těchto hodnot falešným liberalismem (falešným, protože je pro cokoliv, aby byl liberální), který umožní hodnotám, jako je islámské náboženské právo šaría, se usadit v celých Spojených státech? Vzdají se lidé dobrovolně své vlastní kultury, aby se nestali obětí zastrašování? 

Americké univerzity, které by měly hrdě bojovat za diskusi o všech myšlenkách, byly místo toho za celá ta léta prosyceny antisemitismem, hlavně proto, že „kontrola myšlení" posedlá politikou identity (jiný způsob jak říci, že moje rasa, náboženství, barva pleti nebo sexuální sklony jsou dobré a vaše nejsou) přebrala univerzitní kampusy a změnila je na zahořklé válečné zóny. To je postmoderní stalinismus.

Horší je, že tyto politiky často přicházejí se zdánlivě laskavě znějícími termíny jako je „rozmanitost", „multikulturalismus", „mír", „anti-rasismus" a „lidská práva"; které jsou však často používány orwellovským způsobem ve smyslu svých vlastních protikladů. „Rozmanitostí“ se rozumí, „je skvělé vypadat jinak tak dlouho, dokud uvažujete stejně jako já a je to rovněž souhlas s islámskými hodnotami.“ „Anti-rasismus“ často znamená rasistický přístup proti-bělošský nebo proti-židovský. „Lidskými právy“ se nyní rozumí politická agenda. „Mír“ je používán ve významu zničení Izraele. „Multikulturalismem“ se rozumí jakákoliv kultura kromě židovsko-křesťanské - bez ohledu na to, že tato kultura podporuje snižování důstojnosti žen, otroctví, bičování, amputaci končetin, vraždění homosexuálů a netoleranci všech ostatních náboženství a kultur. Tyto inverze jazyka mají ničivé následky nejen v kampusech univerzit, ale také v celých USA a v zahraničí.

Tím, co drží dohromady „liberály" a islamisty, jako je například muslimská asociace studentů (MSA) [1] (přední skupina pro Muslimské bratrstvo) v USA, je cíl vymýtit Izrael - samozřejmě vždy pouze pod eufemismy jako „pomáhání Palestincům" a „mír", i když byly Palestinci organizovány první džihádistické tábory pro děti.

Oficiální dokument Muslimského bratrstva z roku 1991 nastiňuje jeho strategické cíle pro civilizační džihád v Severní Americe. Popisuje plány Muslimského bratrstva pro civilizační džihád v USA konstatováním:

„Proces osídlení je „civilizačně-džihádistický proces" se všemi významy těchto slov. Ikhwan [Muslimské bratrstvo] musí pochopit, že jejich práce v Americe je druh velkého džihádu při odstraňování a zničení západní civilizace zevnitř a „sabotování" jejího mizerného zázemí jejich rukama a rukama věřících…musíme zvládnout umění „koalic", umění „absorbování" a principy „spolupráce".

Do USA dorazila otázka, zda se podrobit těmto politikám, jako to dělá Evropa, nebo hájit svobodu, jako to dělá Izrael. Volba Američanů nesmírně ovlivní nejen USA, ale i, přesto že to zní melodramaticky, budoucnost celé Západní civilizace.

Judith Bergmann je spisovatelka, novinářka, právnička a politická analytička.

[1] V oficiálním dokumentu Muslimského bratrstva z roku 1991 nastiňujícím jeho strategické cíle pro civilizační džihád v Severní Americe, byla zmíněna Muslimská studentská asociace (MSA) jako „jedna z našich organizací a organizací našich přátel“, která je přední skupinou pro Muslimské bratrstvo. Tento dokument byl v roce 2008 zapsán jako důkaz u soudního procesu o financování teroru ve Svaté zemi.