Většina lidí tyto zprávy již ani nezaznamená. Proč také? Jednou za čas se stane, že se některý z obrů současného IT světa dostane do křížku s legislativou některého státu nebo států. Takové věci se prostě stávají. Již za dob zlaté éry společnosti Microsoft jsme slýchávali, jak EU vyhrožuje sankcí Microsoftu za zneužívání „absolutního“ postavení jejich prohlížeče nebo operačního systému. Vždy to dopadlo nějakým kompromisem. A standardní uživatel sedící za svým PC se ani nedozvěděl, co bylo tím kompromisem.
Takových tahanic a žabo-myších válek bylo v minulosti nespočet. A nikoho nepřekvapí, že pokračují, přetrvávají a rozhodně neskončí. Pokud bude v businessu fungovat kapitál, budou se v businessu vyskytovat i zájmy. Přesto má současná podoba konfliktů své specifické atributy, které se vymykají událostem minulým a jsou o to nebezpečnější.
Proč? Marketing firem vede odvěký boj s překážkami, které se snaží zpomalit soukolí marketingového stroje. V minulosti šlo ze strany států zejména o ochranu podnikatelského prostředí. Tedy potřebu přibrzdit obrovskou sílu kapitálu, aby větší síla nepřeválcovala tu menší. Stát funguje jako regulátor a snaží se udržet určitou míru diverzity trhu. Kapitalizmus má totiž jednu velkou neřest. V určitých fázích vývoje má tendence požírat sám sebe a to bez ohledu na konečné důsledky (buď nám příkladem „zdravého a logického“ fungování banka Lehman Brothers). V zásadě se jedná o vlastnost a pokud nechceme zažívat extrémní výkyvy, jistý druh regulace bude nutný vždy.
Bez ohledu na vlastnosti kapitalizmu se naše doba dostala do určité fáze. Dovoluji si tvrdit, že na horizontu našeho vědění a chápání se rozvíjí události důležitější a nebezpečnější než ty předešlé.
Před nedávnem jsem četl na jednom zahraničním portále zajímavou informaci. Facebook byl obviněn, že sleduje chatovou korespondenci uživatelů. O bezelstnosti FC nelze pochybovat, ironicky řečeno. FB chce využít nebo podle některých zneužít informace pro marketing. Tak pravil článek.
Z druhé strany přišla informace o tom, že Francii se nelíbí chování Googlu. Proto vyměřila Googlu pokutu. Proč? Google měl změnit svou politiku ochrany osobních údajů. Místo toho Google mlžil a tak dostal pokutu 150 tisíc eur. Ano, pro Google směšná částka. Nicméně CNIL (francouzský regulační úřad) vyměřil nejvyšší možnou pokutu. A to už něco indikuje. Francie v tom totiž není sama. Stejnou nelibost nad chováním Google projevují i jiné státy EU. Takže se hraje politická taškařice. Googlu je jasné, že EU je pro ně důležitým trhem. Větším než samotné USA (minimálně potenciálem) a bez faktické konkurence. Na druhé straně EU samozřejmě ctí volnost trhu a podnikání.
Rozdíly mezi dobou minulou a současnými tahanicemi jsou patrné. Dříve se "anonymní" kapitál firem snažil mezi sebou bojovat o prostor na „technologickém“ trhu. Dnes se snaží anonymní kapitál bojovat o prostor, ale z „bird view“ přepnul na větší makro. Jde o osobní, blízké a soukromé údaje uživatelů. Závažnost tohoto faktu je nám snad každému jasná. Směrem na západ od našich hranic, kde jsou vůdci státu schopní přemýšlet i v jiných intencích než li, já jsem levičák a ty zase pravičák – kdo roznáší smrtelnější nemoc, se již vážně začíná diskutovat nad nebezpečím takového počínání.
Dovoluji si tvrdit, že poměřování svalů již nějakou dobu probíhá. V míru sedíme za svým počítačem, a vychutnáváme si služby, které nám internet nabízí. Problém je v tom, že si většina uživatelů neumí dát rovnítko mezi kvalitu služeb a to co musí pro tento luxus obětovat. Tedy, ve hře je velká část našeho soukromí. Kvalita služeb totiž odpovídá množství a kvalitě toho, co na sebe prozradíme. To že naše údaje nejsou použity pouze pro zkvalitnění naších požitků v různých aplikacích, je jasné. To co se provozovatel služby o nás dozví, obratem investuje třeba do cílené inzerce.
Jsem žena v odpovídajícím věku, dávám si na svůj profil fotky miminka v kočárku… A hle.. najednou co reklama, to kočárek, plenky, chůva nebo hodinový manžel…
To může a také vyvolává velkou řadu diskuzí. Každopádně reklama vázaná na informace o mém soukromí je podle mého názoru naprosto zanedbatelnou daní. Naopak může mi to jako uživateli i celkem vyhovovat. Otázkou spíše je, co se s daty děje dál. Jak dál tyto informace využívají provozovatele služeb? Anonymizují je a prodávají je dál? Dobře. Pokud jsou anonymizované, jedná se vlastně o statistiku a to mě asi trápit nemusí. Ale… Pokud se bavíme o tom, že by hypoteticky 50-60% i víc lidí některého státu používalo službu sociálních služeb typu facebook, lze získat globální statistiky fakticky o čemkoliv. V pojetí přehnaného amerického uvažování v hollywoodském filmu to už může zavánět třeba i ohrožením národní bezpečnosti (a to že za velkou louži jsou dost paranoidní).
Ano, přeháním. Snažím se to nadsadit. Jak by bylo možné ohrozit stát, jeho zájmy, občanské menšiny nebo tržní ekonomiku státu tím, že někdo získá informace z jakékoliv globální služby? Já nevím… Nejsem schopen přemýšlet v těchto intencích. Nicméně, relevantnost informací získaných na internetu může být velmi vysoká a hlavně přesná. Malý příklad. Před nedávnem jsme měli volby. Různé agentury jsou schopny na vzorku pár stovek lidí získat relativně přesné číslo výsledků voleb. Obávám se, že zde se nebavíme o 50-60% respondentů, ale sotva o jednom procentu. A tam, kde existují výstupy, existují také modely, které mohou být velmi přesné a hlavně zautomatizované. A to mluvíme pouze o jedné straně mince. Opačná strana? Sociální sítě jsou skvělé nejenom v získání informací od lidí, ale také v našeptávání. Člověk je tvor domýšlivý, tedy... Lehce se nechá zmanipulovat a převezme v zásadě bezmyšlenkovitě „jiný“ názor.
Tento článek nemá polemizovat, co to je národní bezpečnost a kdo ji může a jak ohrozit. Nebo snad nás může někdo nekale ovlivňovat? Tento článek má pouze vyvolat zamyšlení. Firmy globálního charakteru se stávají silnějšími v tom co vědí, v tom co umí a v tom co dělají. Mají větší znalosti o občanech státu než samotný stát, který je demokraticky zřizován právě těmito občany (zajímavý paradox). Nejenom, že tyto firmy dokážou jakékoliv informace shromáždit, ale dokážou je i vyhodnocovat a to líp než samotný stát (kam se na to hrabe nějaké sčítání lidu). Pokud jde pouze o „férový obchodní business“, je to asi v pořádku. Pokud však dojde k přetvoření základních hodnot služeb na získávání jiných typů dat za účelem jejich zneužití... A to se lehce může stát (nad tím se zamyslíme někdy příště).
Poměřování sil začalo. Bude zajímavé sledovat Davida a Goliáše, jak si jeden nebo druhý vede. Problém je pouze v tom, že… Upřímně… Kdo je Goliáš a kdo je David?
