O pravdě, lásce a islamofobii

Úvaha o pravdě, lásce, islámu a nedokonalosti člověka. Dostáváme protichůdné informace o světě kolem nás, vědci pak varují před nesnášenlivostí.

„Může být člověk dokonalý?“ zeptal jsem se nedávno své ženy. Zvedla oči od své křížovky a po chvíli odvětila: „Nemůže, je to člověk“. Mám ji rád, je moc milá a má schopnost pojmenovat některé věci krátce a výstižně. Připusťme však na chvíli, že v dlouhé historii lidstva se mohli objevit lidé, kteří byli opravdu dokonalí. Podle náboženství islámu mohl být jedním z nich i prorok Mohamed, který se stal později dokonalým vzorem každého muslima [zdroje: 1,2,3].

Máme rok 627 a nacházíme se ve městě Medína na území dnešní Saudské Arábie. Ozbrojení muslimové obléhají původní židovský kmen, který nemá šanci na vítězství. Kmen nabídne útočníkům veškerý svůj majetek výměnou za své holé životy. Mohamed souhlasí, ale potom svůj slib poruší, muže zabije a ženy s dětmi uvrhne do otroctví [1]. Podle některých odhadů si šíření islámu vyžádalo dosud 270 milionů lidských životů [3].

Položme si teď otázku: bylo takové násilí nutné? Nabízí se logická odpověď: ano, z pohledu Mohameda to bylo nezbytné. Prorok Mohamed dobře věděl, že použití argumentů a diplomacie pro rozšíření islámu nestačí a že použít násilí je nutnost. Měl pravdu, nemohl se mýlit, byl přece dokonalý. Žádný muslim nezpochybní dokonalost Proroka, za tak vážné provinění (odpadlictví) hrozí věřícím stále vysoké tresty (v souladu s Koránem), někdy i smrt [2]. Když Mohamed umíral, všichni Arabové byli muslimy [1]. Islám je stále misijní náboženství a šíření víry je tak důležitým posláním věřících [2].
 
V médiích se v poslední době objevuje řada protichůdných informací o světě islámu, čeští vědci pak varují před zvýšenou islamofobií a vyzývají ke smířlivosti a dialogu. Nejsem odborník na islám, přesto se snažím v tom zmatku nějak vyznat a hledám pravdu. Pevně věřím, že většina současných muslimů jsou přátelští a mírumilovní lidé, kteří se těší, stejně jako my, z radosti svých dětí a pouze loajalita s vírou jim nedovoluje distancovat se veřejně od všeho toho násilí [1]. Na druhé straně je ale fér si přiznat, že islám zřejmě nebyl vždy náboženstvím míru [3]. Cílem tohoto zamyšlení nebylo nikoho urazit. Pokud se mi to snad nepodařilo, omluvte mě, jsem jen nedokonalý člověk.

Informační zdroje:

1. video záznam ze zajímavé přednášky bývalého muslima pana Salmana Hasana původem z Iráku (krvavý incident popisuje 0:52 minuta z celkového času 2:04). Vyvraždění kmene Bani Kurajza však popisují také jiné zdroje    
2. kniha Atlas muslimských strašáků, Bronislav Ostřanský
3. kniha Síra, život Mohameda, Bill Warner

Recenze:

V naději, že se podaří vyvrátit výše uvedené děsivé události, jsem poprosil o vyjádření Dr. Bronislava Ostřanského [2] z Orientálního institutu Akademie věd ČR a s jeho laskavým svolením přikládám odpověď:

Článek správně připomíná, že v českých médiích se v poslední době objevuje řada protichůdných tvrzení o islámu. To je celkem přirozené, nejinak je tomu na západ i na východ od našich hranic. Lidé dnes mají rozsáhlé možnosti, jaké zdroje informací o islámu budou preferovat, a nelze se tedy divit, že islám čtenáře protiislámských tiskovin bude „poněkud“ jiný, než islám čtenáře odborné či popularizační literatury. Jako při studiu čehokoliv jiného je třeba volit, komu budete důvěřovat - a pokud nevěříte odborníkům, je to Vaše právo a Vaše volba. Dnes takto uvažuje podstatná část spoluobčanů, může se nám to líbit či ne, ale tak tomu zkrátka je. O tom, že současné české polemiky o islámu jsou spíše míjením se, než střetáváním, jsem hovořil i v prezentaci své knížky v Knihovně Václava Havla, v tom vystoupení jsem se pokusil shrnout svůj pohled na věc – link níže přikládám:
https://www.youtube.com/watch?v=hxVniofALpw
--
Dr. Bronislav Ostřanský
The Oriental Institute
Academy of Sciences of the Czech Republic