Tento cimrmanovský výrok, znamenající v překladu „jejich starosti bych chtěl mít“, mi vytanul na mysli, jakmile jsem se onu úžasnou novinu dočetl. Což se stalo krátce poté, co jsem dojel MHD domů.
Víte, jak to v takové městské hromadné dopravě chodí, jste-li z místa touto oplývající. Člověk si koupí jízdenku nebo „lítačku“, počká si na patřičný spoj, nastoupí, posadí se nebo vstoje uchopí nějaké to madlo či tyč a jede se.
A právě o to předposledně zmíněné tu jde. Právě tato tématika mě přiměla ke v titulku zmíněnému výroku.
Protože jakmile člověk do tramvaje, trolejbusu či autobusu nastoupí, více než pravděpodobně mu padne do oka nápis v duchu „cestující je povinen se za jízdy držet“. A není-li tento cvok, drží se. I sám od sebe, i když takový nápis neuvidí. A je-li cvok, pak se nedrží a zkrátka si tu a tam nabije frňák, protože je čas od času nutné nečekaně zabrzdit či zatočit.
A jezdí-li člověk MHD často a nudí se v této přespříliš, případně je stižen nutkavou potřebou číst, zví totéž i z vyvěšených přepravních informací. A nezví-li, dá to rozum. Že je zkrátka logické se za jízdy držet.
Ovšem asi se mýlím. Asi to zase až tak logické není, mnozí z našinců jsou negramotní či podléhající sebevražedným sklonům. Nebo si chtějí nahrabat.
Protože sám socdemácký poslanec a bývalý dopravák Stanislav Huml můj názor nesdílí (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/huml-navrhl-povinnost-ktera-uz-existuje-at-se-cestujici-povi/r~ba96bf8e6e6511e599c80025900fea04/). Lidé městsky veřejně dopravovaní jsou podle něj pochybná nesvéprávná individua, jimž je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Protože takovíto jedinci nedbají vyhlášek a přepravních řádů, nedrží se a když potom hapají a utrpí nějakou tu újmu, chtějí se nejednou soudit o náhradu škody; a chudáci řidiči takových dopravních prostředků aby pak po soudech vysvětlovali, proč že náhle zabrzdili a někdo nedržící se se zranil.
A tak zmíněný pan poslanec bojuje. Zkusil to ve sněmovním hospodářském výboru, a když tam neuspěl, zkusil to v parlamentu. K novele silničního zákona, jež byla poslanci v pátek projednávána, si dovolil připsat větičku, že se musí v MHD každý povinně držet. Z údajně naprosto logického důvodu. Jako pojistku před spory.
Protože lidé jsou povinni dodržovat pouze to, co stanovuje zákon. Vyhláška nebo přepravní řád podle něho nemohou nikomu ukládat povinnosti. A proto se rozhodl propašovat do nového zákona povinnost se za jízdy držet. Chce nám předepsat tuto povinnost přímo zákonem. Aby to bylo „právně čisté“.
Panu poslanci je známo, že ani sami přepravci za jízdy nekontrolují, zda se cestující drží, nikoho nedržícího se netrestají. Držení se mají za logickou a samozřejmou věc. A ani pan Huml to nemá v úmyslu nechat kontrolovat. A už vůbec za nedržení se nechce trestat. Chce mermomocí jenom a pouze to, aby bylo napsáno v zákoně, že se lidé v MHD musí držet, a aby se vědělo, že to chce po lidech zákon.
A tak to vpašoval mezi řádky, jimiž se zaobírali naši poslanci. Hloubal nad onou formulací, naši volení zástupci to četli a rozjímali nad tím, zaujímali své stanovisko… Zda je třeba sdělit lidu v podobě paragrafů, že se mají chytit tyče.
Málem jsem padnul na hubu, když jsem to četl. Protože jsem už byl doma, kde jsem se ničeho nedržel, neboť mi to doposud žádý paragraf výslovně neukládá.
A pak jsem se v duchu zaradoval.
Ano, máme se u nás přímo skvěle. Když už je vše důležité vyřešeno a naši politici se mohou zabývat i tímto, nemaje nic lepšího na práci.
A až se to vyřeší…
Pak by pan poslanec mohl v našem zájmu třeba do nějakého zákona propašovat, že se před vykonáním velké potřeby stahují kalhoty. Protože to sice ví také každý, ale co kdyby…
Co kdybych se pak chtěl před soudem dožadovat odškodnění s tím, že jsem se z jeho nápadů po… a na kalhoty neřešené výslovně přímo v nějakém zákoně zapomněl?
