Zlatej Klaus!

S komunisty do v Evropě už poměrně dávno dopadlo nevalně. Na čemž mělo zásluhu povícero faktorů. Mimo jiné i to, že tito tiskli peníze tak, aby jejich lid měl alespoň relativní pocit, že jich má dost.

Čehož bylo vedlejším efektem, že za ně nebylo leckdy nic moc co koupit. Prostě byly peníze, ale nebylo k nim i adekvátní množství vhodného zboží, za které by se utratily. Ale hlavně že lidé „byli spokojení“. Že měli zdánlivě slušnou výplatu a „měli se“.

Jak to nakonec dopadlo, víme všichni. Zbortilo se to. A my „za Klause“ zažili utahování opasků přezdívané třeba liberalizace trhu nebo narovnání cen. A bylo nám z toho leckdy notně krušno.

Pak se to srovnalo. Lidé nějakou dobu trpěli nedostatkem peněz a pak… Jak pravil tehdejší zlomyslný vtip, pak si na to zvykli. Nebo si zkrátka časem skutečně polepšili. Zdálo se, že je vše tak, jak má být. Nebo že jsme aspoň dosáhli toho nejmenšího možného zla, jež se nazývalo tržní hospodářství. Nebo (ale toto zprofanované slovo se tu raději moc nevyslovovalo) kapitalismus.

Měli jsme si zvyknout a také jsme si zvykli, že si máme (samozřejmě až na výjimky) na sebe vydělat. Že do huby sami nelítají nejen pečení holubi, ale ani jiná obstojná krmě, že bez práce nejsou ani koláče, natož pak doláče.

Jenže pak se situace začala měnit. A mění se dodnes. Nebo se alespoň změnila ještě včera (http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/prekvapeni-pro-evropske-trhy-ecb-srazila-hlavni-urokovou-saz/r~20a5d590e6c411e59c4a002590604f2e/).

Evropská centrální banka totiž náhle srazila hlavní úrokovou sazbu na nulu a depozitní sazbu ještě hlouběji do záporného pásma. Pro toto nechápající - banky musí za peníze uložené u Evropské centrální banky platit. Nacpou-li své peníze do této, musí za to zaplatit, namísto aby z toho něco měly, vrátí se jim méně, než bylo uloženo.

Což má za cíl vést k tomu, aby si banky peníze neukládaly, ale více je půjčovaly. Protože od dlužníků lze nějaká ta procenta navrch dostat, zatímco od ECB nikoliv.

Mimo to mají tamní bankéři v úmyslu nakupovat i více dluhopisů; těch má být měsíčně nikoliv za dosavadních 60, ale rovnou za 80 miliard eur, tedy mnohem více než dva biliony korun.

Proč to? Prý aby se podpořila ekonomika eurozóny a zvýšila se velmi nízká inflace. Už rok tak ECB tiskne další a další peníze a div že je nevyhazuje oknem, jenom aby se k nim lidé dostali a začali více utrácet. Už rok se tak dostávalo do finančního systému dalších a dalších 60 miliard eur měsíčně a nyní to bude ještě více. A má se tak dít minimálně do března roku 2017.

Má výrazně stoupnout množství peněz v oběhu. Aby lidé více nakupovali a oživila se tak ekonomika. Peníze navrch se tiskly, tisknou a budou tisknout. Aby lidé měli co utrácet. Má jich být víc a víc. Úplně jako… jako za komunistů. A to nejen v „Evropě“, ale i u nás. Protože tímto počinem logicky klesá hodnota eura, a když se naši bankéři rozhodli, že nám nenechají ztvrdnout korunu, musí se stejně rychle tisknout i naše koruny. Aby i těch bylo hodně a neposilovaly tak vůči znehodnocovanému euru.

Můžeme se těšit na více peněz. Budou se rozhazovat, budou se více a více půjčovat, budou se vymývat mozky; jen aby se lidé přestali bát je utrácet. Nebo aby se naopak začali bát, že tyto inflací pozbydou části své hodnoty, a začali utrácet.

Tisknou se další a další peníze. Peníze, za nimiž nestojí žádné skutečné hodnoty. Ani zboží. Jehož je zatím ns trhu dost, ba přímo moc. Jenže i za první republiky jsme byli my Čechoslováci vcelku bohatou zemí… a přičiněním komunistů jsme se nakonec dostali až tam, kam jsme se dostali.

A kam máme možná znovu namířeno. Tedy do… do horoucích pekel, nechci-li použít označení pro rozpůlenou část lidského těla.

Protože co přijde, pokud se takovéto počínání včas nezastaví?

Pokud se peníze nacpou do lidí jen tak, bude jich nakonec jako za komunistů. Hromada bezcenných peněz. Což u nás před řádově čtvrtstoletím vedlo k bolestivému narovnávání cen po pádu minulého režimu a před pár lety třeba v africké Zimbabwe dokonce k naprostému zrušení vlastní měny, jež tratila hodnotu tak rychle, že už za ni nebylo možno nakupovat a nikdo o ni tudíž nestál.

A pokud se peníze rozpůjčují a lidé budou dostatečně masírováni, aby utráceli půjčené jmění jako diví, jednoho dne budou všichni při splácení hořce plakat. A nejrozšířenější profesí u nás budou exekutoři.

Protože jinak to dopadnout nemůže. Když se k platným penězům majícím nějakou hodnotu tisknou jejich napodobeniny, jež nejsou ničím víc než potištěnými papírky navíc, jež nejsou pro své fyzikální vlastnosti vlastně ideální ani k využití na toaletě.

Ale bude se rozhazovat a rozhazovat. Až to možná dopracujeme do stavu, do kterého se kdysi v rámci možností daných režimem obul i náš časopis Dikobraz. Když svého času napsal něco v tom duchu, že sice má každý našinec uloženo v průměru deset měsíčních platů, což je skvělá zpráva, jenže tato není ani zdaleka tak skvělá ve chvíli, když se přizná, že má tedy našinec našetřeno v průměru na jeden barevný televizor…

Zlatej Klaus! Ten, jenž kdysi hlásal, abychom nepočítali s tím, že nám někdo peníze dá. Díky čemuž se naše měna vyhnula aspoň těm největším pohromám, jež postihly jiné postsocialistické měny. A k nimž má už hodně nakročeno i euro. A k němu lnoucí oslabená koruna.