Nebudu vám na těchto místech tvrdit, že by byla móda mým koníčkem. Protože kdo mne zná, dobře ví, že je tomu spíše právě naopak. Módit se mým hobby není a mám-li si už jít z donucení koupit něco na sebe, dostávám už při pouhém pomyšlení na toto bezmála anafylaktický šok.
Jenže proč by nemohla být ve vašem případě móda naopak koníčkem oblažujícím na duchu a vlastně i na těle, že? Proč byste se při pomyšlení na oblečení nemohli cítit jako v sedmém nebi? Proč byste po nějakém tom hadříku na sebe nemohli prahnout i v jiných situacích, než když se nečekaně vrátil domů manžel a vy stojíte obnaženi na balkóně či římse, nevěda, co počít?
A k tomu, aby se móda stala vaším koníčkem, toho je i není zapotřebí mnoho. Kolikrát jen vystačíte pouze s jediným! Tedy s penězi, za něž je k mání prakticky vše, co je kde ve světě spíchnuto. Přesněji nejspíše s mnoha penězi. Ovšem pomoci si lze do jisté míry i tím, umí-li člověk šít a něco módního si tak na sebe vytvořit osobně, což já rovněž neumím.
A jak je nejednomu člověku, spíše však samozřejmě pohlaví ženského, krásně, může-li si dopřát něco vskutku módního a nejlépe takového, co nemá žádná jiná! Jak jen je člověku, vlastní-li něco takového, a jak je mu teprve ve chvíli, kdy se v tomto může ukázat před závistivýma očima okolí!
A tak, můžete-li si to ve svých podmínkách dovolit, klidně kouzlu módy propadněte. Proti gustu žádný dyšputát.
Ovšem je třeba vyhnout se úskalím, jež nejednou i zdánlivě nevinná oblast zvaná móda skrývá. Je totiž třeba nejen odolat narážkám barbara z kruhu rodinného, že „v tomhle přece nepůjdeš mezi lidi“, ale je třeba i rozumně uvažovat. Protože móda, zejména ta s přízviskem „top“, je nejednou až na samé hranici svého pravého opaku.
A kdo by se chtěl stát modelem vhodným k využití leda tak pro post strašáka do zelí, že?
