Tak už to nepotrvá dlouho a nás, Budějčáky, zase čeká velká sláva. Tak jako každoročně, kam až moje paměť sahá a dokonce kam ani moje paměť nesahá, se na přelomu srpna a září dočkáme Země živitelky. Oné „velké slávy“.
Tedy velká sláva to bývala zejména za dob „minula“. Prostě proto, že tehdy byla tato výstava ukázkou toho, jak jsme prý dobří. Tudíž tam bylo k sehnání i leccos z toho, co se na jinak poloprázdných pultech obchodů ukazovalo jen zřídkakdy a často to nestačilo ani pro známé prodavačů a ani pod pultem se to dlouho neohřálo. Země živitelka pak byla po několik dní pomyslným rohem hojnosti, ceněným širokou veřejností právě pro to, že jsme se na ní chlubili tím, jak se máme. A byla vítanou o to více, že se odehrávala po „období půstu“. Protože je nasnadě, že aby se na této mohlo nabízet to, co bylo jindy k sehnání jen s obtížemi, známostmi a notnou dávkou štěstěny, muselo se to předtím ještě více stáhnout z běžného prodeje. Nedostatkové zboží se na tuto slávu muselo našetřit a proto bylo především před „živitelkou“ na pultech ještě větší… exkrement… než kdy jindy. A pak jsme se tudíž nadšeně hrnuli do výstavních pavilonů. Abychom si prohlédli tu to a tu ono, ale zejména abychom si nakoupili to, co nebylo předtím ani potom k mání. Maně si vzpomínám třeba na ten zázrak v podobě granulovaného instantního nápoje s banánovou příchutí, jenž byl skvostem v oněch časech, kdy jsme, jak se zlomyslně říkalo, patřili k zemím s největším počtem dětí připadajících na jeden banán.
To vše už je minulost. Země živitelka však nikoliv. Ta je stálicí. Naštěstí i bohužel; jak se to vezme.
Protože je pro leckoho z blízka i z daleka akcí hodnou návštěvy, pro leckoho je atrakcí, zpestřením každodenní šedi života. Někoho zajímají zdejší expozice, někoho nákupy, stejně jako kdysi. Někoho láká expozice zemědělské techniky, někoho nabídka výrobců krmiv, někoho oceněné výrobky od regionálních výrobců, někoho produkty značky kvality Klasa a dalších marketingových značek. Někdo nedá dopustit na ochutnávky, někoho lákají pavilony věnované obnově a rozvoji venkova, lesnímu a vodnímu hospodářství. Někdo se těší na Mezinárodní výstavu družstevnictví a výstavu Ekostyl věnovanou ekologii a zdravému životnímu stylu, někdo na výstavu chovatelských potřeb. Někdo je zvědavý, jak dopadne každoroční soutěž Zlatý klas, kterou vyhlašuje ministerstvo zemědělství, někdo se chce nechat překvapit letos první Cenou prezidenta Potravinářské komory ČR o nejlepší inovativní potravinářský výrobek, někdo si chce užít dožínky.
Někdo je zvědavý na prezentaci chovatelů koz a ovcí, někdo na původní česká plemena hospodářských zvířat, někdo na hlavní plemena masného skotu, prezidenta Miloše Zemana, ministra zemědělství Mariana Jurečku a premiéra Bohuslava Sobotku.
Celkem 602 našich i zahraničních vystavovatelů se tu má od 28. srpna do 2. září předvádět na výstavišti. A co se týká návštěvníků, těch bylo loni více než všech místních obyvatel dohromady. Přes sto tisíc.
Někoho na této každoroční akci zajímá to, někoho jiného ono.
A víte, co na Zemi mučitelce, totiž měl jsem napsat Zemi živitelce, zajímá nejvíce mne, ale dozajista nejen mne? Jste-li místní, víte to dávno více než dobře. Jste-li přespolnější, možná ne.
Zajímá mne, jak dlouho budu letos stát v trolejbusu městské hromadné dopravy v přecpaných ulicích města v téměř se nepohybující šňůře aut. Jak dlouho potrvá, než absolvuji tuto cestu domů, jež obvykle podle jízdního řádu trvá čtvrthodinu, ale i bez Živitelky je tato v odpolední špičce často dvojnásobná. Protože sto tisíc návštěvníků, to jsou tisíce a tisíce aut v už i tak ucpaných ulicích navrch. A já a mnoho mně podobných máme to „štěstí“, že se domů z práce jinak než kolem výstaviště nedostaneme.
A tak je pro mne rok co rok Země živitelka Zemí mučitelkou. Protože je doslova „za trest“. Jen nevím, zač jsem touto trestán.
A letos se na tuto výstavu „těším“ dvojnásob. Protože cestáři právě udělali ze silnice na sídlišti Máj učiněný tankodrom. Inu, kompletně rekonstruují povrch vozovky, jež je nyní bez asfaltu horší než nejedna polní cesta na venkově. A nic zatím, aspoň na pohled před pár hodinami, nenasvědčuje tomu, že by ji měli do „živitelky“ stihnout dokončit.
Takže přeji všem návštěvníkům příjemnou zábavu. Ať je to pro ně úžasný zážitek, když už je to úžasný zážitek i pro nás. Pro nás, kteří budeme plesat teprve v září. Tehdy, až se z téhle slávy psychicky vzpamatujeme. Pro nás, které může hřát snad jedině vědomí, že nejsme v Americe. Že tady kvůli Zemi mučitelce snad žádný psychopat nezačne ve vcelku předpokládatelném amoku bezhlavě střílet do davu.
