Že to neřekli rovnou…

Je to už přes třináct let. Nešťastných třináct let od chvíle, co jsem měl ten pošetilý nápad ucházet se o kanadské turistické vízum. Které jsem, jak už vám zřejmě došlo, nedostal. Protože…

Protože jsem prý neprokázal dostatečně kladný vztah ke své vlasti a působil jsem prý dojmem neochotného se sem ze zámoří vrátit. Jak tvrdili oni, nikoliv já. Jak tvrdili, ač jsem nechápal a dodnes nechápu proč. I když…

I když dnes už to chápu. Rozumím jejich rozhodnutí, avšak pouze posledních několik dní, od chvíle, kdy jsem si přečetl na internetu článek http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-uprchlicka-krize/363280/kanada-otevira-naruc-prijme-50-tisic-syranu-prednost-maji-zeny-a-homosexualove.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy. Jenž mi vše zřejmě objasnil. Bohužel však už příliš pozdě. Ono vysvětlení, jak jsem zmínil, přišlo s třináctiletým zpožděním.

Nechápu, proč mi to neřekli už tehdy. Proč to tutlali a vymýšleli si na mě ony nelogické výmluvy, že bych jim tam potenciálně mohl zůstat. Že bych se mohl vykašlat na slušnou a jistou práci doma, již bych tam nenalezl, na svůj zdejší majetek, na své blízké. A to jenom proto, abych se tam stal úplnou nulou, sockou.

Prostě mi tehdy z neznámých důvodů lhali. Zřejmě mi nechtěli říci, proč že tam nejsem vítán. A musel jsem se to – jen tak mimochodem – dozvědět až v současnosti. A navíc v Blesku, který je mi obvykle příliš bulvárním na to, abych se jím zaobíral.

Prostě dnes už vím, proč mě tehdy v Kanadě nechtěli. A nevím, proč si ze mne vypěstovali nepřítele, namísto aby mi to na rovinu řekli. Což bych pochopil tehdy stejně jako dnes. A daleko ochotněji bych se jim sám velkým obloukem vyhnul.

Prostě se v současnosti Fuckanada rozhodla, že přijme 50.000 Syřanů. Těch, jichž se na rozdíl ode mne sotva ještě někdy zbaví. A protože se jí tam tito nejspíše usadí na věčné časy a nikdy jinak, řekla na rovinu, jaká kritéria pro jejich přijetí má. Kdo je u nich vlastně vítán.

A vítáni u nich zjevně nejsou lidé jako já. Dnes stejně jako zřejmě i tehdy.

Mezi dnešními Syřany si ono zámořské území ležící mezi Spojenými státy a Spojenými státy bude vybírat ty, kdo jsou u nich nejvítanější, kdo u nich zřejmě nejlépe zapadnou.

Podle kanadské vlády čeká v Kanadě každý na setkání se syrskými rodinami a ženami. Ze samostatných mužů pak jsou vítáni pouze homosexuálové, bisexuálové či transgenderové osoby; ostatní mají smůlu.

A tak jsem měl smůlu. Protože jsem tak nechutně normální, že nemám v Kanadě zjevně co pohledávat. Nějak totiž nejsem ani na chlapečky, ani na růžové šatečky…