Že prý jsme si před zákonem rovni…

Četl jsem to a navzdory tomu, že už Českou republiku dlouho znám, nevěřil svým očím. Ale nakonec jsem uvěřit musel. Protože to tam vážně stálo černé na bílém. Totiž černé na monitoru.

Soud se po dvou letech šťourání v kauze romské provokatérky, jež ve jménu úřadu ombudsmana pomáhala při testování realitních kanceláří na jejich ochotu pronajímat byty Romům a následně dospěla k názoru, že by na tom mohla i něco trhnout, konečně dobral zatím nepravomocného rozsudku (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/prulomovy-rozsudek-vlastnik-muze-odmitnout-projnamout-byt-ro/r~87c5c3b4895611e5b605002590604f2e/).

Rozsudku, podle kterého se má majitelka oné realitní kanceláře oné provokatérce omluvit za to, že ji pro její etnický původ na přání majitele nemovitosti odmítla. Protože majitel údajně měl neblahé zkušenosti z dřívějška a tudíž svůj byt Romům pronajmout nechtěl. A omluvit se za to musí realitní kancelář, jež vše toliko zprostředkovávala.

Protože realitní makléř podle verdiktu onoho soudu nesmí odmítnout pronájem nemovitosti třeba zdravotně postiženému, cizinci nebo Romovi, nesmí se chovat diskriminačně. Na rozdíl od majitele nemovitosti, jenž takového uchazeče odmítnout může. Realitní makléř nesmí podle litoměřického soudce Šlapala takový diskriminační pokyn od vlastníka přijmout a považovat ho za závazný, měl by ho odmítnout, sic se vystavuje nebezpečí soudního popotahování. Měl by ho odmítnout i za cenu ztráty práce.

Prostě bychom si prý měli být před zákonem rovni. Jenže nejsme. Když je člověk majitelem nemovitosti, může se svobodně rozhodnout, komu osobně tuto pronajme, jestliže si však zjedná pomoc prostředníka, tento ani na výslovné přání majitele stejnou selekci provést nemůže. Majitel může odmítnout žadatele, jehož realitní kancelář z naprosto stejných důvodů odmítnout nesmí.

Jako kdybych já tu třeba řekl v souladu se svobodou slova, že kdo podobné soudní rozhodnutí podporuje, je blbec, a prošlo mi to, zatímco vy byste byli osočeným popotahováni, pokud byste řekli, že jsem řekl, že je to blbec.

A tak se prý bude zkrátka lhát. Aby se realitní makléři uživili. Těm, kdo nejsou majiteli vítáni, budou zprostředkovatelé dejme tomu bez sdělení důvodu kulantně sdělovat, že majitel od pronájmu odstupuje nebo že si ho rozmyslel. Alespoň do chvíle, než to ti nevítaní prokouknou, než zjistí, že je „zrušená“ nabídka nadále k mání, jen pro někoho jiného, což toto řešení navrhující právník Karel Šrol prozatím jaksi nedomyslel.

Na rozdíl od ombudsmanky, která v tom již v létě měla zcela jasno. Že je více způsobů, jak majitel sežene vhodné nájemníky, aniž by musela realitka jeho jménem diskriminovat. Že může například požadovat informace o průměrných příjmech zájemce o byt, o počtu s ním žijících osob, může stanovit jako podmínku složení jistiny, případně žádat i reference z předchozího bydliště. Případně využít smlouvy na dobu určitou. Všichni dosáhnou svého, nikdo nebude diskriminován. Podle paní ombudsmanky.

A tak je konečně jasno, jak se má postupovat. A kdo je u nás pánem.

Jak vypadá z pohledu realitní branže struktura naší společnosti?

Úplně nahoře je vlastník nemovitosti. Což je logické. Ten si může vybírat. Ale ani on není zcela svéprávným. Protože nesmí žádat po realitní kanceláři, aby prováděla takovou selekci, jakou chce a může provést on sám. Chce-li někoho odmítnout, musí tak učinit osobně nebo zvolit nějaké alibistické řešení.

Pod ním je romský či jinak handicapovaný žadatel. Ten může být odmítnut jenom majitelem, nikoliv však realitním makléřem.

Pak je realitní kancelář. Ta se musí zavděčit jak majiteli, tak zájemci, jenž by se mohl cítit diskriminovaně. Je pod tlakem z obou stran, každou chybičkou riskuje trable a možná i existenci.

No a úplně dole je… solidní zájemce o pronájem. Protože ten kvůli alibismu naší ombudsmanky a právníků zřejmě bude na potkání předkládat reference z předchozích bydlišť, sežene-li je vůbec, dokládat příjmy a počet rodinných příslušníků, skládat finanční garance či bydlet na opakující se dobu určitou, v nejistotě možného předčasného vystěhování, což by jinak třeba majitel vůbec nežádal.

Takže jsme si prý před zákonem rovni, jak se praví v zákonech naší země. Ale ten obyčejný slušný člověk je, jak vidno, až ten poslední, ten černý vzadu. Ten na „humanismus“ a „rovná práva“ doplatí nejvíce ze všech.

Připadá vám to smutné?

Tak to vám dodám pro potěchu ducha něco aspoň trochu optimistického na závěr.

Výše zmíněný soud též rozhodl, že se sice musí majitelka realitní kanceláře oné ombudsmanské provokatérce omluvit, ale… zároveň rozhodl, že „poškozené“ realitka nemusí zaplatit požadované stotisícové „odškodné“. Že omluva postačí.

I když i toto má svou pořádnou vadu na kráse.

Protože se dotyčná Lenka Balogová nedočká těch sto tisíc korun za „újmu“, již utrpěla, jenom a pouze proto, že onen soudce nechtěl vytvořit precedens. Nechtěl, aby se Romové vrhli na obdobné počínání a ryzími provokacemi vyprovokovali lavinu soudních sporů jen s cílem přijít si takto lehce k penězům. Soudce tak rozhodl, protože… sobě a jemu podobným nechtěl přidělávat práci.

Hezké, že? V demokratické společnosti, kde jsme si prý všichni rovni…