Při pročítání zpravodajství nejednou žasnu a musím se štípnout, abych se ujistil, že se mi to skutečně nezdá. A bohužel pokaždé dospívám k tomu, že nezdá. Že to někdo opravdu vyřknul. Nejednou někdo, u koho si nemohu nepoložit v titulku zmíněnou otázku.
Kdyby mělo zpravodajství extra rubriku určenou výhradně pro srandisty či blázny, dospěl bych v takových případech k pocitu, že byla taková zpráva chybně zařazena do ekonomické rubriky, ač patřila právě do sekce blábolů. Jenže tady to zřejmě bylo myšleno vážně. A nezbylo mi tak než nevěřícně zakroutit hlavou; a to tak intenzivně, že jsem si tuto div nevykroutil.
Česká národní banka totiž přichází s dalším přímo neskutečným nápadem. Nápadem, jenž je podle mého upřímného názoru jednoznačně nápadem chorého mozku, pokud se nejedná o opožděný apríl. A bohužel jistě nejedná.
Protože ono ČNB nestačí, že nám už v listopadu 2013 oslabila korunu, čímž připravila každého ze spořících či alespoň na živobytí si vydělávajících našinců o nemalou část hodnoty jeho financí. Že je naše koruna větší chuděrkou než dříve, že už nemá svou tehdejší váhu.
Nyní ČNB navíc žádá, aby zaměstnavatelé zvýšili svým zaměstnancům mzdy. Aby platy rostly rychleji a lidé tak mohli více utrácet. Přičemž jí však ani náznakem nejde o zaměstnance, kteří si s dnešními (mimochodem i vinou její politiky znehodnocenými) platy nemohou nejednou příliš vyskakovat; spíše naopak. Jde jí jenom a pouze o ni samu.
ČNB totiž žádá, aby zaměstnavatelé pracujícím přidali a tito mohli více utrácet, ovšem jenom a pouze proto, aby se více obchodovalo a tudíž vzrostla inflace, tedy znehodnocování naší měny. Protože když lidé nedostatečně utrácejí a ceny tudíž nerostou, škodí to podle ČNB českému hospodářství.
Firmám se podle našich nejvyšších bankéřů loni dařilo, ovšem přesto tyto příliš nezvyšovaly platy svých lidí. Podnikatelé prý nezvýšili platy svých zaměstnanců o tolik, o kolik ČNB předpokládala, loni se prý průměrná mzda zvýšila o necelých 2,5 procenta a to je České národní bance málo.
Zaměstnavatelé jsou prostě opatrní a o rychlejší růst mezd nestojí, navzdory apelům ČNB, jež si přeje, aby letos v naší zemi vzrostly mzdy o 4,5 procenta, tedy o tolik, o kolik tyto rostly naposled před globální krizí roku 2008. Jedním z mála zaměstnavatelů, jenž se loni i letos rozšoupnul a byl ke svým zaměstnancům jako celku štědřejším, byl – jako obvykle – stát, jenž přidával a zřejmě i nadále přidávat bude. A jenž by prý měl podnikatelskou sféru inspirovat k obdobnému počínání. Aby bylo lépe…
A mně se počíná otvírat pomyslná kudla v kapse. A kdyby měla ČNB „šunky“, uvažoval bych i o tom ji do těchto načutnout. Stejně jako snad každý rozumně uvažující člověk, jenž se ke zmíněným informacím dostal.
Protože ČNB není prostě poslední dobou ničím jiným než elegantním zlodějem. Napřed devalvací české měny připravila všechny své střádaly o část reálné hodnoty jejich jmění a ani se přitom nezačervenala. Nyní se paktuje se státem a velebí tento za jeho sice humánně vypadající, ale přesto zrůdnou rozhazovačnost, kdy se státním zaměstnancům zvyšují platy, jakkoliv zadlužený stát na tyto nemá, a to s neskrývanou touhou tímto dále znehodnotit to, co si lidé v potu tváře vydělali a našetřili, tedy reálnou hodnotu měny. A ještě si troufá vyčítat soukromníkům jejich rozum – tedy to, že úspěšní z podnikatelů nechtějí zbrkle rozházet to, co si vydělali, že nechtějí vyšší zisky rozdat beze zbytku svým pracujícím, když neví, co přinesou dny příští.
Prostě si z nás ČNB dělá srandu. Nebo se zbláznila. Jinou možnost nevidím. A rozhodně nemám v úmyslu utrousit za její vůči prostému lidu „šlechetné“ úvahy byť i jen sebemenší slůvko uznání. Jako snad každý soudný člověk. Mimo vše již zaznělé třeba i proto, že namátkou dejme tomu i Řecko dopřávalo svým lidem, „protože na to mělo…“
