Tak zasedla naše vláda. Dokonce kvůli tomu přerušila i své prázdniny. Protože to víte… když jde o život, musí jít osobní zájmy nesobecky stranou.
Naši ministři se sešli, aby prodiskutovali více než ožehavé téma. A hlavně aby přijali opatření, jež by mohla zachránit i nejeden lidský život. A o život jde v našich končinách přece především…
Naše vláda totiž již nějakou dobu se znepokojením pozorovala, co že se to odehrává v tunelu pod Lamanšským průlivem. Úplná hrůza! Kolik uprchlíků už se tam jenom pokusilo dostat do vysněné Velké Británie právě touto cestou! A kolik jich za to už zaplatilo životem! A ač o uprchlíky nikdo nestojí (i když je nakonec stejně dobrovolně přijmeme), nikdo by neměl platit za pokusy o lepší život cenu nejvyšší.
Ne, francouzsko-anglické problémy naše vláda pochopitelně řešit nehodlala. To je v kompetenci oněch zemí samotných. Jenže bylo třeba se postarat, aby nedej bože nedošlo k něčemu podobnému i u nás. Aby alespoň u nás nikdo z uprchlíků o život nepřišel.
Jak by se jenom dalo zabránit tomu, aby ilegální migranti hazardérsky lezli tam, kam nemají, a riskovali své životy? Vždyť i u nás by se to přece mohlo stát. Něco tak až neskutečně podobného. A to prý nejspíše už v září…
Jednalo se dlouho, předlouho. Protože ono to není nic snadného, když si s tím nedokážou poradit ani daleko vyspělejší země. To není žádná sranda. A už vůbec to není laciná sranda.
Protože jak to zařídit? Oplotit? Obezdít? Nechat permanentně hlídat četnými policejními těžkooděnci? Nebo přistavět nějaký extra koridor určený pro ty, jimž dosavadní stavba není ani určena, ani příznivě nakloněna? A kolik to může stát? A kdo to zaplatí?
Brblali všichni ministři, jichž se to mohlo dotknout.
Ministr vnitra se zdráhal vyčlenit své zaměstnance s tím, že by chyběli jinde a na zaměstnání dalších by byly potřeba peníze, jež nejsou. A vzápětí přilil oleje do ohně svou žádostí, ať mu ostatní ministři ze svých rozpočtů přispějí a možná se to zvládne. Byť s nejistým výsledkem, protože kdyby tu stála proti skupince policistů tisícihlavá síla, zákonitě podlehnou.
Ministr obrany by byl ochoten nasadit vojáky. Jenže… V první řadě by mu musela vláda odklepnou plošnou brannou povinnost, aby měl lidi, a pak peníze, aby tyhle vojáky aspoň měl do čeho obléci a čím je vyzbrojit. Protože v pomoc amerického konvoje si netroufal doufat.
Ministr dopravy prohlásil, že by to klidně nechal přebudovat úměrně potřebám, jenže… To by chtělo nové výběrové řízení, miliardy navrch a čas. A lidi, jak známo, jsou už teď pěkně napružení, pokud si tedy naopak nedělají z tohoto díla srandu.
Ministr pro lidská práva byl ve srovnání s tím dosud vyřčeným laciný. Chtěl jenom sumu v řádu milionů, za niž by obstaral skupinu průvodců, kteří by ohrožené jedince doprovodili od nebezpečného místa na bezpečnější stezku. Jenže… Pak by byly ještě třeba miliony na propagační kampaň, aby místní bezpečnostní koridor neblokovali, aby neprotestovali, ba aby naopak chodce pokud možno radostně vítali kebabem a solí.
Čemuž překvapivě oponovala ombudsmanka, jež tvrdila, že posledně zmíněný ministr nemá právo ony lidi někam vodit, pokud se rozhodli zvolit právě tuto cestu.
Ministr zdravotnictví též přispěchal se svými nároky. Vyčíslil, na kolik peněz přijde zdravotní pojišťovny ten či onen typ zranění, jež tam hrozí, a žádal, aby jeho ministerstvo v předstihu dostalo tuto částku navrch. Preventivně, aby se pak pozdě nehonil bych.
Přičemž napadlo ministryni práce a sociálních věcí, že by se mělo domyslet i to, zda by na tyto dodatečné práce nemohli být nasazeni dlouhodobě nezaměstnaní a všemožně handicapovaní, aby konečně měla nějaké pozitivní výsledky své práce. Chtělo by to tolik a tolik peněz…
Ministr kultury žádal, aby řešení, ať už bude jakékoliv, mělo adekvátní uměleckou úroveň, což by chtělo peníze od ministra financí, ministryně školství chtěla, aby to bylo hlavně nenápadné a nenásilné, aby to neovlivnilo negativně smýšlení případných přihlížejících dětí a mládeže,…
Jednání bylo dlouhé, předlouhé. A nakonec se dospělo k tomu, že…
I když to bezprostředně nehrozí, vypíší se tendry a ministerstvo financí o něco zvýší státní deficit a skrouhne „zbytečná“ ministerstva, jako jsou školství, mládež a tělovýchova, životní prostředí, zdravotnictví, spravedlnost a kultura. Abychom věděli jak a byli připraveni jednat, kdyby k tomu nakonec náhodou došlo.
Kdyby se náhodou pokusili nějací imigranti po vzoru eurotunelu proniknout i do tunelu Blanka. Protože přece není možné, aby se jim tam něco stalo! Třeba aby si vyvrtnuli kotník o nějaký zvlhlý kabel…
