Pan Radana právě převzal od svého dosud neprověřeného obchodního partnera připravenou smlouvu a jsa již nesčíslněkrát poučen o tom, že má dvakrát měřit a jednou řezat, respektive že podepsat může, ale přečíst musí, se do tohoto mnohastránkového elaborátu začetl.
Kolik jen tu bylo v textu odkazů na informace pod čarou a na jiné zdroje! Kolik tu toho jenom bylo napsaného oním pověstným malým písmem, v němž se dokáže skrýt tolik až překvapivě velkých záludností!
Četl ona malá písmenka, občas i s lupou v ruce, jen aby se ujistil, že je tam opravdu napsáno to, co je tam napsáno. Četl větu po větě, slovo po slově, prostudoval i všechny odkazy na příslušné paragrafy, předpisy a jiné dokumenty. A čím více se blížil k poslední stránce, tím více se jej zmocňoval příjemný pocit. Protože tento nový partner se jevil více než solidním. Nejen že mezi malými písmenky nebyla sebemenší zrada, ale dokonce tu nalezl i několik maličkostí, které původní dohodu ještě trochu zvýhodňovaly, zatraktivňovaly.
Dočetl a odložil zvětšovací sklo. Dočetl, aniž by mezi řádky psanými sotva čitelnými písmenky nalezl nějakou zradu. Dočetl a ochotně podepsal.
Byl spokojen.
Prozatím.
Protože spokojen byl i jeho obchodní partner. Byl to od něj vlastně skvělý tah, geniální nápad. Učinit tak, jak u nás dosud snad nikdo neučinil.
Text vytištěný nejmenšími písmenky skutečně nic nevýhodného neobsahoval.
Největší podrazy se ukrývaly naopak v tom opomenutém. Hned v úvodních řádcích vytištěných pro změnu písmeny největšími.
