Žádám svoji čtvrtinu!

Ještě před nemnoha dny jsem bavil své kolegyně tím, že jsem odpoledne co odpoledne prohlašoval: „Tak to mám zase o den blíž do důchodu.“ S dodatkem, kolik let, měsíců a dní mi přesně zbývá. Podle počítače.

Protože vedení mělo kdesi v počítači uloženou tabulku, v kolika letech a měsících že který ročník do důchodu půjde. A já si to na základě tohoto údaje den po dni odpočítával. „Stříhal jsem metr“. Nechutně dlouhý metr.

Nyní ale už „nestříhám“. Protože už se to ve vládě zase nějak zamotává. Protože se navrhuje nový zákon a podle tohoto má být zase všechno jaksi jinak (http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/kdy-pujdete-do-duchodu-ve-vlade-hrozi-spor-ministerstvu-fina/r~fb10b510cc2511e59c4a002590604f2e/).

Nově by prý podle návrhu ministerstva práce měl být věk pro odchod do důchodu „zastropován“ pětašedesáti lety a tento věk by se měl následně podle tohoto návrhu zákona v budoucnu co pět let upravovat, a to podle aktuální prognózy demografického vývoje.

Zkrátka by se mělo chodit do důchodu mimo jiné i podle toho, jaká zrovna bude očekávaná délka života či pravděpodobnost úmrtí lidí mezi 25 a 54 lety. Jež je prý v současnosti asi 83 let u žen a 76,5 až 78,4 let u mužů. Měli bychom odcházet na zasloužený odpočinek tak, abychom v důchodu strávili čtvrtinu života.

Pokud by to vláda schválila, měly by být do konce prázdnin předloženy hotové paragrafy. Jenže kdo ví, co bude. Ministrovi financí se totiž zmiňovaný strop pro odchod do penze nelíbí. Protože by se prý měl napřed posoudit pravděpodobný věk dožití a až potom začít uvažovat o nějakých stropech…

A tak zase tápu. Opět nevím, kdy půjdu do penze, a tudíž nemohu obveselovat své okolí svou přesnou znalostí. Že půjdu do důchodu za osmnáct let, tolik a tolik měsíců a tolik a tolik dní. Namísto toho závidím své kolegyni, jež na to vždy odvětila, že ona to nemá o den blíž do důchodu, ale do smrti, což je pravděpodobnější. Protože dožít se toho termínu, jenž nám chystají, se jí tradičně zdá být nepravděpodobné.

Mně momentálně ne. Já bych se posledního „zaručovaného“ odchodu do důchodu zřejmě dožít měl. A čistě geneticky vzato bych si penze mohl i užít. Možná i pár měsíců…

Ale když se teď možná bude zákon měnit…

A tak rezolutně žádám! Máme-li my, budoucí stařečci, strávit v důchodu zhruba čtvrtinu života, žádám, aby byl tento zákon dodržen! A abych i já strávil čtvrtinu života na penzi.

A jsem zvědav, jak to politici zajistí. Abych byl na světě podle aktuálních zvěstí o termínu penzionování po tomto ještě oněch řádově dvaadvacet let. Ale svou přislíbenou čtvrtinu života na penzi rozhodně žádám!

A přísahám, že jestli se nedožiji (v historii celé mé rodiny nepředstavitelné) devadesátky, pomstím se. Tím, že po své dřívější smrti už nikdy strany, které mi to dnes slibují, volit nebudu. A NEBUDU A NEBUDU!