Tak už je to tu zase. Zase se budou rozdávat medaile. A i my, prosťáčci, se na tom můžeme tak trochu podílet. Máme právo navrhnout, komu dát metál. Pochopitelně jen navrhnout, aby to mohlo být zamítnuto.
Máme až do 31. března 2016 možnost sdělit poslancům, komu bychom nejraději dali státní vyznamenání, tedy zaslat své návrhy sněmovnímu podvýboru pro státní vyznamenání nebo je předložit prostřednictvím poslanců nebo poslaneckých klubů. A protože i politici jsou jenom lidi, můžeme tak učinit nejen my prosťáčci, ale i vláda a Senát (http://www.denik.cz/z_domova/snemovna-bude-opet-prijimat-navrhy-na-statni-vyznamenani-20151230.html).
Poslanecká sněmovna pak v průběhu roku návrhy posoudí a ty, jež jsou toho hodny, následně předloží prezidentovi, který k nim může, ale také nemusí přihlédnout.
Takže i my nejobyčejnější máme právo promluvit do toho, kdo by si u nás zasloužil významná státní ocenění, tedy Řád Bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Medaili Za hrdinství nebo Medaili Za zásluhy. Byť, jak zaznělo výše, to nejspíše dopadne jako vždycky, protože těch, kdo se našimi nápady budou zaobírat, kdo je budou posuzovat a schvalovat, je tolik, že na slova prostého lidu sotva dojde. A i to „sotva“ je vlastně přehnaně optimistické.
Prostě můžeme navrhovat, byť je to v konečném důsledku houbelec platné.
A na to právě spoléhám. Na to, že mé vlastní návrhy odmítnou. Poslanci nebo prezident.
A doufaje v to, že bude o mém návrhu rozhodnuto negativně, představuji svůj návrh.
Z těch, kdo si možná už nyní potají prozpěvují spolu s Antonem Špelcem ostrostřelcem „já jsem se těšil na tu medaili, daj-li ji mně a nebo nedaj-li?“, bych doporučil:
Na Řád Bílého lva za vynikající zásluhy o Českou republiku pana premiéra Sobotku. Za to, že na poslední chvíli sebral odvahu a rozhodl, že se nebudeme kvůli kvótám imigrantů soudit, s odůvodněním, že jen tak nás bude Evropská unie brát v budoucnu v potaz a bude ochotna vyslyšet i naše názory. Nebýt něho, nikoho by dnes už české názory zřejmě nezajímaly.
Na Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a humanity pana ministra Dienstbiera za jeho „kuchařku“ pro chudé, v níž mimo jiné nechal legislativně upravit a poskytnout obcím zdroje na sociální bydlení, legislativně upravil možnost oddlužení pro občany, kteří nesplňují současná kritéria osobního bankrotu a zajistil zdroje a podmínky pro snížení kapacity bydlení v sociálně vyloučených lokalitách a tím i koncentrace chudých lidí se sociálními handicapy na jednom místě. Tedy učinil vše možné pro to, aby „sociálně slabí“ nemuseli zbytečně platit za své vlastní dluhy a žili mezi těmi, kdo žijí spořádaným životem. Což se mi sice nezdá být právě pozitivním trendem, ale (zvrácený) rozvoj demokracie a humanity to jednoznačně je. A to hodně zásadní.
A kdyby snad tento ministr uspěl s níže uvedenou kandidaturou jinou, pak bych tu (aby se dostalo i na další) zvolil jako jeho plnohodnotnou náhradnici ministryni školství Valachovou za to, jak demokraticky a humánně chce již zanedlouho zahájit tažení mentálně a jinak neodpovídajících žáků ze „zvláštních“ škol na ty běžné. Což musím navrhnout já, protože ty ducha mdlého by to nenapadlo a nikdo jiný a soudný ji za toto nenavrhne.
Na Medaili Za zásluhy pro osoby, které se vynikajícím způsobem zasloužily v různých oblastech o stát a obec, doporučuji ministra financí Babiše. Protože díky němu děláme daleko menší státní dluhy, než jsme dělali dříve. Před jeho nástupem do této funkce každý z nás dlužil v průměru 160.000 Kč, zatímco dnes, po dvou letech jeho působení, jenom necelých 177.000 korun. Hurá!
A na Medaili Za hrdinství za úsilí o záchranu lidského života či značných materiálních hodnot bych navrhoval pana ministra Dienstbiera (či jako náhradníky – aby se dostalo i na jiné, když jeho už jsem navrhnul výše na vyznamenání jiné – jeho kolegu Pelikána či ombudsmanku Šabatovou). Protože bojovat o záchranu uprchlíků a jejich materiálních hodnot tak, jak to zmínění činili a činí, to u nás chtělo pořádnou odvahu, notnou dávku hrdinství.
Ovšem, jak jsem v úvodu zmínil, nepočítám s tím, že mé návrhy budou vyslyšeny. Předpokládám a doufám, že je někdo z těch rozhodujících hodí do koše. Třeba už jenom proto, že jsou ona vyznamenání určena pro významné osobnosti. A to tyto, ve vší slušnosti, zrovna nejsou.
