Jaká to jen potěšující zpráva, jež právě proletěla našimi médii! Opravdu důvod k radosti. Protože kdo z nás by byl blaženým ve chvíli, kdy je terčem na něm páchaného příkoří, že? A takových u nás bylo za uplynulý rok méně než dříve.
Poprvé prý klesla kriminalita v Česku pod 300000 trestných činů. Přesněji na 288660 trestných činů, což je o 11,3 procenta méně než před rokem. A aby byla tato informace ještě radostnější, vzrostla zároveň o pět procent objasněnost případů, což představuje nejvíc objasněných trestných činů za deset let. Vskutku příjemná policií sdělená informace.
Stíháno bylo loni o asi tři tisíce méně zločinců než o rok dříve, majetkových zločinů bylo meziročně méně o 35740, počet vražd klesl o jednadvacet, kriminalisté zajistili zločinecký majetek, peníze a výnosy z trestné činnosti za asi osm miliard korun. A kriminalita klesla ve všech krajích, radovat se mohou tedy všichni našinci, ať už žijí kdekoliv.
I když je otázka, zda je toto optimistické zjištění skutečně důvodem k radosti. Protože sice potěší, že desetitisíce občanů neutrpěly ekonomicky, jednadvacet lidí nepřišlo nekalým způsobem o život,… Jenže…
Současně je pravdou, že tento optimistický výsledek zároveň znamená více než 209000 loni spáchaných majetkových trestných činů, 30731 hospodářských trestných činů, 16949 násilných činů, 161 vražd a přes 114600 policií stíhaných lidí, ve více než polovině případů recidivistů.Má být tedy potěšujícím, že statisticky každý dvaadevadesátý našinec byl policií stíhaným zločincem, že byl v průměru každý jednačtyřicátý spoluobčan obětí některého ze zmíněných zločinů.A to mi, ať se snažím sebevíc, jako důvod k radosti nepřipadá. Ba ani jako důvod ke špetce optimismu. Jakkoliv je to údajné zlepšení.Zejména vezmu-li v potaz, že řádově každý druhý případ nebyl objasněn.Ale přesto se mohu aspoň trochu tetelit blahem. Protože já jsem se loni nestal ani tím lapeným či lapaným dvaadevadesátým, ani tím poškozeným jednačtyřicátým. Kéž by tomu tak bylo i nadále!
