Vítězství rozumu nad reformou

Dostal jsem zajímavý e-mail. Zajímavý už tím, že přišel z míst, odkud tyto běžně nedostávám. Z míst, jež jsou pro mne buď příliš vzdálená nebo příliš blízká. To srovnám-li je s mými známostmi z Čech či Jižní Afriky.

Prostě jsem dostal e-mail ze samotného Bruselu. Heč!

A bylo to psaní, nad nímž by se nejspíše dalo zaplesat a zároveň uronit hořkou slzu. Protože, jak mi oznámil pan Dalibor Mladenka (European Commission, DG Education and Culture, Unit A4, Evaluations and IA – coordinator), bylo dosaženo pokroku, jenž se stal pokrokem ve srovnání s dřívějším pokrokem. Došlo prý k vylepšení vylepšení, jež nebylo vylepšením. A konečně se zase jednou vylepšilo to, co se dříve podařilo vylepšit k horšímu.

A mimo to mohu kvitovat s povděkem i to, že tentokrát došlo k pokroku v resortu školství, jež u nás bylo již natolik zreformováno, že jsme předehnali Ameriku balancující nad propastí. A žuchnuli do ní.

Jak jsem dříve zmínil v článku http://pondelik.blog.idnes.cz/c/441129/Chvala-bruselskym-Cechum.html, v české škole v Bruselu šli naši novátoři příkladem. Inovovali tak, jak si „vševědoucí“ z českých luhů a hájů přáli, byli papežštější než papež. A uřízli jsme si tím my Češi parádní ostudu, jež by stačila na nejeden z ostudy kabát. Namísto aby dvakrát měřili a jednou řezali, rozřízli to. Najali „pokrokové učitele“, „pokrokovou inspektorku“, nakoupili patřičné vybavení,… Netřeba opakovat znovu to, co si v onom mém dřívějším článku můžete přečíst i dnes. Prostě počin hodný našich politiků či v tomto případě spíše úředníků.

A dnes? Dnes jsem dostal zmíněný e-mail od pana Mladenky z Bruselu. E-mail oznamující mi, že bylo dosaženo pokroku. A „ani to moc dlouho netrvalo“.

Prostě se na našich nejvyšších postech dospělo k prozření. A na konci června 2015 rozhodlo samo naše ministerstvo školství, že se tam vše vrátí do zajetých kolejí. Že se „reforma“ (www.pismobrusel.eu) neosvědčila a úvahy o nějakých dodatečných „kočkopsech“ nepřinesly kýženou spásu nebo alespoň zachování si iluze důstojnosti. Že se tedy v Evropské škole v Bruselu znovu zavede výuka vázaného písma namísto „geniálního“ objevu jménem Comenia Script. Kteréžto písmo si tamní rodiče tehdy nezvolili, ale „bylo jim zvoleno“. Nedobrovolně, protože v Bruselu se to jaksi zrovna českými školami nehemží, dojíždět odtud ke „konkurenci“ do Čech není tak jaksi technicky realizovatelné,… Takže co mohli…

A nyní kdosi kdesi mávnul kouzelným proutkem. A kdosi kdesi asi vyslyšel protesty tamních nespokojenců, že je plošné zavedení tohoto jediného „nejpokrokovějšího“ písma… diplomatickými slovy uvedenými v onom e-mailu nesystémové, nepřipravené a nepromyšlené. Nediplomatickými slovy by se řeklo, že šlo dejme tomu o hovadinu či něco v tomto duchu, ovšem nepublikovatelného. Zatím se prý neví, kdo upřel tamním rodičům právo na volbu, jež má každý rodič v našich luzích a hájích (navzdory blábolům Amnesty International o naší údajné diskriminované a bezprávné do zvláštních škol strkané menšině), zatím se neví, kdo a zda vůbec za ono rozhodnutí ponese zodpovědnost. Protože by asi nějaká ta hlava padnout měla; Brusel není zastrčený někde v našich „výsostných vodách“, v nichž se vše rozpustí či utone v hlubinách zapomnění.

A tak mají v Bruselu velkou slávu. Od právě započatého školního roku prý opět učí děti tam žijících našinců psát tak, jak se píše u nás a snad v celé vyspělé a nemalé části méně vyspělé Evropy, ba i nejednom koutě celičkého světa.

Už zase se tam naše děti učí psát… psacím písmem! To zíráte, co?

Neříkejte, že je to banalita! Zapněte fantazii a zkuste si představit, že neznáte psací písmo! Představte si, co vše si v takové situaci nikdy nepřečtete, čemu nebudete rozumět, jaké talenty se později třeba i díky tomu mohou volky nevolky nevyužity rozplynout jako pára nad hrncem,…

Do kteréžto pozice se vcelku nedávno dostaly i naše bruselské děti.

Jež od nynějška budou zase stejné jako děti naše. Budou umět psát i číst; a to i ony z pohledu autorů a propagátorů Comenia Script „nesmyslné klikyháky, které už nejsou skoro nikde k vidění“, tedy psací písmo. Stejně jako skoro všechny děti u nás i mnohé v cizině.

„Bruselský experiment“ zkrátka vybouchnul. Stejně jako vybouchla či dříve či později vybouchne nejedna další časovaná bomba ukrytá v reformách našeho vzdělávacího systému. A odnesly si to jako obvykle v první řadě děti.

Dnes už se tam opět mají. Dokud zase nějaký inovátor něco nevymyslí… a nebude to plošně vnucovat všem kolem sebe jako něco geniálního…