Tak se konala v jihočeské Zadní Zvonkové velká sláva. Sláva, provázená tam, přesněji v tamním zaplněném kostele, projevy dojetí, vděčnosti, radosti a úcty.
Sobotní mše tam připomněla účastníkům čtvrtstoletí tvrdé práce, jež provázela obnovu tamního kostela a k němu přiléhajícího hřbitova, které se za minulého režimu přičiněním neúprosného zubu času a „vyvolených“ našinců, tedy vojáků střežících naši západní hranici před imperialisty, změnily v území nikoho v pohraničním pásmu v ruiny.
Pro tato místa naštěstí se našli lidé, hlavně bývalí obyvatelé Zvonkové, kteří přiložili ruku k dílu a kostel a hřbitov tak opět povstaly jako Fénix z popela. Jmenovitě zejména Horst Wondraschek, jemuž se za jeho angažovanost nyní dostalo po slavnostní mši tamtéž čestného občanství Horní Plané. Protože pomáhal dlouho a nezištně, aby byla zvelebena místa, kde žili jeho předkové. Místa, kde se z původních 272 domů nakonec dožily dnešních dnů jen tři budovy.
Naši odsunutí exspoluobčané se tu tak zasadili o to, aby památka na zašlé časy nezapadala prachem zapomnění. Zaslouží si za to úctu a obdiv. Nesporně.
Jenže si po své letošní dovolené, stejně jako po pobytu před lety v týchž místech, opět kladu otázku. Je pan Wondraschek jediný? Nenašel by se třeba v německých krajích ještě někdo jemu podobný?
Protože zatímco tady připomínky své historie pečlivě zrekonstruovali, jinde překvapivě nikoliv. Dbají na upomínku na docela obyčejné lidi, kteří vedli docela obyčejný život a (bez urážky) by se dalo říci, že nic velkého nevykonali, zatímco na ty, co vykonali vlastně vcelku velké dílo, tak jaksi kašlou.
Protože pohleďte, jak vypadají podobná místa, jež dnes v King William´s Townu připomínají relativně (ne)dávné německé přistěhovalce a jejich potomky! Ty, kdo na jihu Afriky kdysi vlastně z ničeho vybudovali mimo zmíněného města i dosud existující Berlin, Hamburg, Stutterheim, Frankfort, Braunschweig, Hanover, Potsdam,…
Což se mezi Germány nenajde nikdo, kdo by s touhle ostudou taky něco udělal? Vždyť i to je jejich historie…
