Zatímco za komunistů nakupování nejednou vzbuzovalo vášně spíše či dokonce jednoznačně negativního rázu, je prý dnes všechno jinak a pro mnoho našinců se stalo nakupování přímo vášní ve smyslu pozitivním.
Nakupujeme, kde se dá, v kamenných obchodech všeho druhu stejně jako v obchodech internetových, a tři ze čtyř Čechů tak prý činí rádi, užívají si to, pro pětinu Čechů je to dokonce učiněná vášeň.
Ženy prý nakupují mnohem raději než muži, přednost je dávána velkým obchodním centrům či supermarketům.
Při nákupech se prý Češi rozhodují hlavně intuitivně, berou tedy to, co se jim právě líbí, svou roli však sehrávají i slevy a speciální akce.
Tak to tedy alespoň vyplývá ze statistiky (https://www.novinky.cz/finance/473285-tri-ze-ctyr-cechu-nakupuji-radi-pro-petinu-je-nakupovani-primo-vasni.html). Jíž musím dát za pravdu.
Bohužel.
Protože kdykoliv zajdu po práci do obchodu, abych si tam jen rychle koupil něco k jídlu, zaručeně v něm ztvrdnu možná stejně dlouho jako za dob komunistických front.
Protože jak jenom si tam užívají své nákupy ony tři čtvrtiny z přítomných, hlavně ony statistické ženy! Jak jenom tam někteří nakupující popouštějí uzdu své intuici, zatímco jiní se zmateně pídí po kdejakých slevách a speciálních akcích!
Co jenom bych dal za to, kdyby se našinci věnovali i vášním jiným! Kdyby třeba někde jinde podporovali klesající populační křivku namísto toho, aby všichni tvrdli jenom v obchodech.
Zejména když pak podle statistik jiných skončí nemalé množství koupených potravin v kýblu. Stejně jako mé nervy.
