V Malawi je prý hezky. Už jsem to několikrát slyšel z úst těch, kdo tam byli. A byť to nebyli většinou našinci, kdo se tak vyjadřovali, tak trochu „našinci“ to i byli. Šlo o bílé Jihoafričany a v JAR žijícího Němce.
Tito, kteří tam pobyli, se o Malawi, zemi na pomezí jihu a středu Afriky, vyjadřovali více než hezky. A když se o této zemi nikterak přehnaně negativně nevyjadřuje ani naše ministerstvo zahraničí, které raději alibisticky zveřejňuje varování před kdejakou prkotinou i v evropských končinách, něco na tom bude.
Zkrátka je v Malawi hezky. Se životní úrovní a službami to tam pochopitelně sotva bude všude dokonalé, ale vždycky se něco najde, když se hledá. A hlavní je, že jsou tam dobří lidé. Kteří třeba sami nemají moc, ale přesto nenechají jiné v nouzi.
Protože nedávno jsem tu prezentoval článek se snímky z této země, jež má aktuálně problémy se suchem a z tohoto pramenící neúrodou. V níž hrozí nemalému počtu lidí hlad, protože se neurodila kukuřice. A také jsem tu ukazoval, jak jsou tamní lidé rádi, protože se jim dostalo „kukuřičné“ humanitární pomoci.
A nyní, jak se mi od téže kamarádky z jihu Afriky doneslo podruhé, jsou tam na tom špatně už asi i s touto pomocí. Už se zřejmě začíná nedostávat i této prostému lidu rozdávané kukuřice.
Ale ani v této chvíli prý zoufat ještě netřeba. Protože tam mají hodné lidi. A tak třeba ve městě Mzuzu, hlavním městě severního regionu země a třetím největším městě Malawi, rozdává Prorok Shepherd Bushiri lidem peníze, aby si mohli nějakou tu kukuřici koupit. Aby kvůli zmíněné neúrodě nestrádali hladem.
A mají v onom Mzuzu i kulturu, i centrální nemocnici a farmaceutickou firmu, průmysl i zemědělství, elektřinu, běžné školy i univerzitu, banky, telekomunikace, internetové kavárny, obchody a tržnice, turistickou infrastrukturu včetně písečných pláží kolem jezera Malawi, relativně dobrých silnic a letiště, mají fotbalový stadion. A toto město podle internetu vzkvétá.
Krása, že? Škoda, že se tam v dohledné době nebudu moci podívat. Protože zařizovat si jejich vízum až na ambasádě v Berlíně je pro mě při mém pracovním vytížení příliš nepraktické. Já se tam nedostanu.
Ale když je ta zem tak krásná a tamní lidé včetně zmíněného pana starosty tak hodní…
Co kdyby se tam stočila ona naše nechvalně proslulá migrační vlna? Co kdyby tam zamířili ti běženci, kteří jsou s Evropou tak nespokojeni? Jenom v posledních čtyřiadvaceti hodinách jsem četl ve zpravodajství o těch migrantech, co se z EU znechuceni vracejí domů, protože je jim tu zima a jim nabízený servis nesplnil jejich očekávání, četl jsem o těch, jimž se nelíbí nevlídné přijetí ze strany Evropanů, o těch, kteří se stěžují, že je ubytovali v tělocvičně a žádají okamžitou výměnu je hlídající bezpečnostní služby, protože prý nemají dost prostoru a ženy jsou strážci šmírovány ve sprše. A kolik jsem se toho dočetl o názorech běženců i je hájících našinců, tedy Evropanů, že je krmíme nechutnými blafy, že je nenecháme jít tam, kam chtějí,…
Co kdyby tito zkusili zamířit do Malawi? Do onoho nádherného místa, jak jsem nejednou slyšel. Kde jsou v současnosti sice problémy se suchem, ale přesto není tak zle. Protože tam lidem jídlo rozdávají po pytlech. A když už pytlovaná kukuřice dojde, přispěje penězi i pastor a prorok.
Nebylo by migrantům v Malawi lépe než u nás v Evropě?
A navíc by to tam nebylo snad ani tak nebezpečné. Protože ze Sýrie to do Malawi není o mnoho dále než do Německa a při zvolení správného směru se není ani třeba plavit na pochybných člunech přes nějaké moře…
