Už mě ti politici vážně… kakají

Už jsem se tímto tématem na různým webových stránkách zabýval ikskrát. A dnes ještě zůstanu věrným této tradici, byť už opravdu naposledy. Protože i kdybych se upsal, zřejmě s tím nehnu, ničeho nedosáhnu. Oni mocní mi stejně naslouchat nebudou. A proč by také měli naslouchat mně, prosťáčkovi, když nenaslouchají ani platným českým zákonům a předpisům?

Jako bych hrách na stěnu házel, když do omrzení připomínám to, co je povinně známo snad každému obyčejnému kantorovi i leckterému laikovi, který se byl v posledních letech někdy nucen podobnou otázkou zaobírat. Co ovšem donekonečna blábolícím poblitikům, totiž politikům, známo zřejmě není. Hlavní je pro ně, že o něčem blábolí, a to, co vypouštějí z úst, je pro ně podružné. Ač by se to možná dalo kvalifikovat i jako hanobení národa, rasy a přesvědčení. Melou o tom své političtí reprezentanti matičky Evropy, navážejí se do nás politici z kontinentu amerického i všemožní národní i nadnárodní humanisté, kterým by snad bylo možno odpustit, kdyby byli prokazatelně chudí a museli se spokojit se službami druhořadých překladatelů z češtiny do světových jazyků. Ovšem chudí prokazatelně nejsou a mají požehnaně rádců a úředníků, z nichž by se snad alespoň jeden jediný měl být schopen obtěžovat a odhalit realitu. Ale bohužel…A sekundují těmto nejednou i poblitici naši, u nichž i zmíněná chabá výmluva na nedokonalý překlad odpadá. Protože ti by měli češtině rozumět a snad by mělo být v jejich silách i číst nebo alespoň zaměstnat nějakého toho poradce, kdo by jim přelouskal naši platnou legislativu, než něco plácnou. Zejména pokud plácají proti svému vlastnímu národu, pokud podporují ty, kdo nás špiní, namísto toho, aby tyto poslali do… do sedínky, mám-li být slušný.Příkladů už bylo požehnaně a nyní k těmto přibyl i sám sociálně-demokratický ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. V médiích sice onen známý blud vysloveně nevyřkl, aspoň nakolik je mi známo, ovšem svými nynějšími nápady v podstatě potvrdil jeho domnělou pravdivost. To když řekl, že doporučí ministerstvu školství, aby už od příštího školního roku zrušilo přílohu ve školském zákoně, která upravuje vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, čímž by se zabránilo odsouvání zejména romských dětí do praktických škol. Protože tyto děti jsou prý často úplně stejně inteligentní jako děti z většinové populace, ovšem protože například pocházejí ze sociálně vyloučených lokalit, nemají odpovídající přístup ke vzdělání a jedná se tak spíše o sociálně-kulturní handicap.A je to! Prostě jsme rasisti a ty nebožáky, jak už nejednou zaznělo, jednoduše strkáme do jakési mizerné „zvláštní školy“ a připravujeme je tak svévolně o budoucnost. Kolikrát už jsme to mohli slyšet!A přitom není nutno ani hledat v zaprášených tlustých knihách, aby člověk zvěděl výrazně jinou pravdu. I na internetu je tato k nalezení, a to vcelku snadno. Třeba na https://portal.gov.cz/portal/obcan/situace/196/199/4597.html, kde stojí černé na bílém to, co ví kdekdo. Jen ti hlasití kritici nikoliv. Třeba to, že „při výběru vzdělávací cesty žáka je vždy rozhodující vyjádření rodičů“, „k zařazení do… speciálního vzdělávání se vyžaduje souhlas zákonného zástupce žáka, resp. zletilého žáka“. Nebo že „v § 36 odst. 5 a odst. 7 je řešena povinnost ředitele spádové školy (základní škola zřízená obcí, v níž má žák místo trvalého pobytu) přednostně přijmout k základnímu vzdělávání žáky s místem trvalého pobytu a žáky umístěné v tomto obvodu ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči“, že „ředitel školy může převést žáka do jiného vzdělávacího programu na základě písemného doporučení odborného lékaře a školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra) pouze s předchozím souhlasem zákonného zástupce žáka, který také zajišťuje i výše uvedená doporučení“.„První krok před zařazením žáka do speciální školy spočívá v kontaktu příslušného poradenského zařízení: pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra.“ „Zákonný zástupce má možnost vybrat si školu podle svého uvážení, žák má však právo být přijat do ‚spádové školy‘, tzn. školy v místě bydliště (§ 36 odst. 5 školského zákona).“ „Pokud ředitel školy nezařadí žáka,… oznámí tuto skutečnost zákonnému zástupci žáka, krajskému úřadu a obci, v níž má žák trvalý pobyt a toto oznámení je podkladem pro odbor školství příslušného krajského úřadu, který je na základě § 181 školského zákona povinen zajistit podmínky pro vzdělávání dětí…“ „Na odborech školství, mládeže a tělovýchovy příslušných krajských úřadů státní správy jsou pověřeni odborní pracovníci, jejichž náplň práce spočívá v řešení problematiky speciálního vzdělávání.“ „Případnou stížnost lze podat na odboru školství, mládeže a tělovýchovy příslušného krajského orgánu státní správy, případně na MŠMT.“ „Zařazení žáka do optimální formy vzdělávání se děje vždy za souhlasu zákonných zástupců.“A není to žádný výmysl. „Za správnost zmíněného odpovídá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, odbor 61 - prevence, speciálního vzdělávání a institucionální výchovy, …, platí bez časového omezení.“

Není o čem diskutovat dále. A také už dále diskutovat nebudu. Protože jak jsem zmínil v úvodu, je to jako mluvit do dubu. Žádná škola prostě a jasně žádné dítě do školy zvané ze setrvačnosti zvláštní automaticky poslat nemůže. „Zvláštní škola“ dítě bez příslušného vyšetření, doporučení specializovaného pracoviště a s tím související byrokracie plně opodstatňující přijetí ani přijmout nemůže. A toto rozhodující vyšetření je zcela v režii rodičů, respektive zákonných zástupců toho kterého dítěte. Řeknou-li rodiče „NE“, jejich dítě ve škole „zvláštní“ neskončí, ani kdyby se všichni kolem na hlavu stavěli.A proto nechť kritici „diskriminujícího odklízení nepohodlných chudáků Romů“ místo nesmyslných plků vysvětlí těm „diskriminací postiženým“ následující:- K přijetí vašeho dítěte do „zvláštní školy“ je nezbytné vyšetření na příslušném odborném pracovišti. Bez tohoto vás zvláštní škola nepřijme. Nikdo vás ale nemůže přinutit, abyste se takovému vyšetření vůbec podvolili. „Vás odmítající“ základní škola vám toto může nanejvýš doporučit, což je z její strany nejspíše dobře míněná rada, vše další si však zařizují již rodiče sami; a v posledních letech takováto specializovaná pracoviště často vůbec nevyžadují už ani názor školy na posuzované dítě.- Pokud máte zájem toto vyšetření podstoupit, lze tak klidně učinit, abyste věděli, na čem jste. Výsledek vyšetření totiž již řadu let není automaticky posílán školám, je předáván coby důvěrný materiál pouze zákonným zástupcům dítěte. A je jenom na vás, zda dáte tyto informace následně škole nebo ne. Pokud ne, škola se nic nedozví a nikdo nemá argument pro odmítnutí přijetí dítěte na běžnou školu.- Pokud běžná základní škola odmítne vaše dítě přijmout, lze se bez problémů obrátit se žádostí o pomoc na výše zmíněné instituce. A dosáhnete svého, protože jak už výše zaznělo, vaše spádová škola je povinna vaše dítě přijmout, s výjimkou přesně specifikovaných případů, mezi něž patří především naplněná kapacita takovéto školy. Zmíněné instituce prověří, zda jsou důvody k takovému odmítnutí právoplatné, a jsou-li, naleznou vám jinou dostupnou školu.- A dokud předepsanými podklady nedoložíte, že vaše dítě nesplňuje standarty pro přijetí na běžnou školu a potřebuje speciální pomoc, nikdo je z běžné základní školní docházky nevyšoupne. Nevím, jak tomu bylo za komunistů, nevím, jak přesně to probíhalo v prvních porevolučních letech. Dnes ale vše stojí a padá s rozhodnutím zákonných zástupců dítěte. Jistě, i ti, kdo provádějí takováto speciální vyšetření dětí, se hypoteticky mohou zmýlit, i oni by se možná sem a tam mohli nechat umluvit a některé ze stran trochu „vyhovět“, i oni jsou jen lidé. Že by však v naší zemi vznikala učiněná zločinecká spolčení běžných a speciálních základních škol se speciálními pracovišti a celou propracovanou hierarchií státních úřadů, tomu nevěřím. Zejména proto, že by to nejspíše hodně brzy prasklo a odpovědné osoby by byly vláčeny po soudech, nebo proto, že z tohoto nekoukají ani žádné peníze.A tak je u těch „diskriminovaných“ důvod zřejmě poněkud jinde. Nejspíše v jejich pohodlnosti. Protože „zvláštní škola“ neklade na žáky takové nároky a rodiče se tak nemusí moc starat, aby tam jejich dítě „nebylo pro ostudu“. Nebo je pohodlnější dát na první případné doporučení od školy, která po problematickém dítěti zrovna neprahne, a pak básnit o diskriminaci, než se pídit po možnosti dítě na tuto školu dostat, která jednoznačně existuje. Zejména když „veškerá dokumentace o žáku se zdravotním postižením podléhá zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů“ a tudíž není povinností kritizujících prokazovat, že jsou v právu.Každé dítě splňující předepsané standarty má nárok na navštěvování běžné základní školy, bílé stejně jako jakkoliv jinak zabarvené. Naše zákony to umožňují a není chybou většinové společnosti, že tato práva případně někdo nevyužije. Protože je už dávno známé a všeobecně platné, že NEZNALOST ZÁKONA NEOMLOUVÁ.Což je ale (nejen) politickým kritikům této „diskriminace“ jedno. U nás stejně jako v cizích krajích, které nás odsuzují. Pro politiky je hlavní se zalíbit. Což se těmto ale v mém případě nedaří. Mně se nelíbí. Protože už v duchu vidím, co se stane, projde-li snad nějaký podobný nápad jako ten výše zmíněný páně Dienstbierův.Zruší se „diskriminující“ zařazování do škol „zvláštních“. Pak bude časem následovat zrušení „diskriminačního“ nepřijímání těchto dětí na školy střední, pak na vysoké. A až půjdu za nějakých třicet let ke svému lékaři, dá mi tento svůj manuál, abych si v něm podle příznaků sám vyhledal svou chorobu, pak mi poskytne seznam léčiv, abych si z nich vybral to pravé, požádá mne, abych si sám vyplnil bianko recept a abych si s tímto v lékárně vybral z hromady krabiček s prášky ty pravé. Protože třeba bude můj budoucí lékař „nediskriminovaným“ absolventem univerzity, jenž jaksi nebude obdařen schopností číst a psát. Protože na to „neměl hlavu“, ovšem v zájmu rovnoprávnosti medicínu absolvoval, možná i s červeným diplomem, červenajícím se za to, co se za ním skrývá.Ale to je jedno. Hlavně že se „odstraní diskriminace“…