Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Utněme to konečně!

Tak už jsme my Češi vážně za… za… za hovězí vykleštěnce, nechci-li používat slovo „voly“ nebo něco ještě necenzurovatelnějšího. Už si z nás tady vážně dělají blázny. A (dozajista nejen) mně už definitivně dochází trpělivost.

A už si nepřeji, nýbrž přímo žádám. Skončeme konečně s těmi šaškárnami! Seberme zbytek sebeúcty, zbyla-li nám nějaká, a pošleme někam ty ze západu stejně jako ty z (nejen) východu.

Protože to, co se odehrálo s migranty v poslední době, to už je přímo do nebe volající.

Západ už se notně dlouho dožadoval a dožaduje toho, aby si země Evropské unie přerozdělily ty davy uprchlíků, aby jednotlivé státy přijaly přiměřené kvóty. Naši politici zprvu sice přinejmenším naoko hájili naše zájmy, ale neuhájili je. Nakonec kývli, že tedy nějaké ty předepsané migranty vezmeme.

A nejen to. Uvolili se, že si budeme i sami nějaké vybírat. A ty, kdo k nám chtějí a kdo nám budou sympatičtí, si sem i dovezeme. A integrujeme si je tu.

Stalo se. A dnes tak máme to, co máme. Máme pár Iráčanů, kteří se u nás zabydlují, pár těch, kterým stesk po domově nedovoluje tu zůstat a čeká je (opět na naše náklady) dobrovolná cesta zpět. A pak i ty třetí. Ty, o kterých jste nemohli neslyšet.

Nechali se k nám dovézt, nechali si poskytnout střechu nad hlavou, nechali se vydržovat a tak trochu i vzdělávat. To aby mezi nás jednou snáze zapadli. Což si podle svých slov tak strašně přáli…

Kecy, kecy, kecy! Kam se na ně hrabe i leckterý z populistických politiků, jak skvěle dokázal onen pán z jejich řad přímo před televizní kamerou zpočátku lhát! Jak tady budou pracovat, bla bla bla…

A nakonec odmítli náš azyl. Pětadvacetičlenná doma prý perzekuovaná skupina si nechala vrátit pasy, pronajala si autobus a odjela „za lepším“ do Německa. Kde je pochopitelně hned po pár kilometrech sebrala tamní policie.

Za daného stavu věcí bylo pochopitelné, že naše vláda projekt dovozu vybraných migrantů „dočasně pozastavila“. A mluvčí Nadačního fondu Generace 21 Martin Frýdl počal zachraňovat, co se snad ještě zachránit dalo. Že prý ti lidé podle jeho přesvědčení sami neodmítli azyl a ani si neobjednali autobus do Německa, ale že je k tomu přesvědčila jakási neznámá třetí strana. Že jim kdosi nakukal, že se budou mít jinde lépe, před čímž je ale organizující fond dříve mnohokrát varoval. A za všechno tedy může ona tajuplná „třetí strana“. Fond za nic nemůže, protože ti lidé opustili program a odešli na vlastní pěst. A podle zástupce nadačního fondu Drápala fond vlastně nemůže vůbec za nic. Protože ten nelze obviňovat ani z toho, že nevybral ty správné adepty. Protože všichni ti lidé byli schváleni iráckým spolupracovníkem, bylo možno prověřit jejich doklady a další lejstra, ale… nemuseli se dozvědět nic o povaze těchto lidí. Divné, že? Když se nám od počátku vypráví, že se není čeho bát, že jsou ti lidé dokonce bezpečnostně prověření!

Podle všech pravidel nám tito migranti měli být vráceni. Měli nám je z Německa šupem poslat zpět. Protože u nás už jednou dostali azyl a tím pádem nebyl žádný legální důvod, aby jím opovrhnuli a žádali o jiný azyl jinde. A u nás pak měli automaticky putovat do detence a mělo být urychleně usilováno o jejich vyhoštění zpět domů do Iráku, což bylo oznámeno naším ministrem vnitra Chovancem a o čemž nepochyboval ani jeden z těch dobrodinců, kteří je sem dostali, zmíněný pan Frýdl. Stalo by se prý tak. Pokud by tedy… Pokud by o azyl u nás nepožádali znovu!  Což by mohli učinit, na to mají právo…

Jenže… co to? Oni Iráčané prý nakonec zůstanou v Německu! Požádali tam totiž o azyl! Prý proto, že měli důvod – rodinné vazby ve Spolkové republice Německo. Ač je měli Němci poslat šupem zpátky, vypadá to tak, že si je tam nechají!

Což je, jak následně jen tak mimochodem zaznělo, vlastně svým způsobem pro nás dobře. Protože my bychom je sice měli, jak výše zaznělo, deportovat do Iráku, jenže… možnost jejich návratu do této země „je v tuto chvíli z hlediska českého práva velmi omezená“. Protože se u nich válčí, jsou v nouzi a není možné je vystavit tomu nebezpečí, před kterým utíkají…

A šmytec.

Jak zaznělo, žádám naši vládu, aby laskavě urychleně poslala do háje nebo ještě daleko nelichotivějších míst všechny, kdo se nějakým způsobem zaobírají otázkami importu migrantů do naší země. Protože jestli jsem měl dříve pochybnosti, nyní už to nejsou pochybnosti, ale prakticky potvrzená jistota.

Dovezli k nám námi „vybrané a bezpečnostně prověřené“ lidi, o kterých nakonec sami přiznali, že jim je doporučil někdo z Iráku a že o nich pořádně neví, co jsou zač. A kdyby něco, rozhodli se takoví lidé sami, bez vědomí svých pečovatelů, a jejich dovozci tak přece za nic nemůžou!

Mohou k nám dostat kohokoliv z válečných a jiných problematických oblastí a tento si tu může dělat, co se mu zlíbí. Protože takového člověka nelze poslat domů, kde by byl ohrožen, nepřeje-li si to sám, ani kdyby používal veškeré naše zákony místo toaletního papíru.

Němci a jim podobní chtějí, abychom třeba z Turecka přijímali migranty výměnou za ty vrácené z Řecka do Turecka, abychom splnili kvótu. Ale sami Němci nyní názorně ukázali, jak je to nesmyslný počin. Kdy my „posloužíme jako taxislužba“, zaplatíme jim cestu a počáteční zaopatření a oni migranti se pak stejně seberou a půjdou od nás dál za lepším; a Němci si ty, kdo už jsou u nás v bezpečí, překvapivě stejně nechají. A my „nesplníme plán“, za což pro nás Evropská unie určitě vymyslí adekvátní trest.

Takže si prostě stojím za svým. Chci, aby ty importy migrantů přestaly! Protože jsem k nim od počátku měl pramalou důvěru a po této zkušenosti nemohu nebýt proti.

Zejména když si tak v duchu představím, jak se věci dříve měly s jinými podobnými migranty. S těmi našimi třeba v Kanadě. Protože kdo ví, co dnes vyprávějí ti „naši“ Iráčané v Německu, jen aby dostali azyl tam, i když už získali ten náš! Jak vysvětlují, proč jim azyl u nás nebyl dost dobrý a chtějí ten jejich. Rodinné vazby? Pchá!

Už v duchu slyším, jak třeba vykládají, kterak u nás byli rasově diskriminováni, jak jsme je coby až příliš ateistický národ jakožto křesťany pronásledovali, jak jsme je k odchodu na západ přinutili svou xenofobií,… Prostě že u nás nebyli v bezpečí.

Proboha, skončeme to už! Lepší je nechat si spílat do zrádců Evropy, než být všem za… vykleštěné hovězí pány…

Autor: Viktor Pondělík | pondělí 4.4.2016 18:27 | karma článku: 39,33 | přečteno: 1699x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 68x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 8x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Komentátor Schmarz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Tři dny v práci, poté domů s majákem. Ministr Bek jel záchranářskou uličkou

19. června 2024

Premium Ministerstvo školství proplácí coby přespolnímu politikovi Mikuláši Bekovi (STAN) přes 57 tisíc...

Do Prahy přijede argentinský prezident Milei. Česko si slibuje větší spolupráci

20. června 2024  13:08

Česko v pondělí navštíví zhruba půl roku po svém zvolení do funkce argentinský prezident Javier...

Muž v restauraci na Národní třídě civěl na dívky a onanoval, hledá ho policie

20. června 2024

Pražští policisté pátrají po muži, který v pondělí odpoledne onanoval v centru Prahy před dvěma...

Střelba na fakultě: Pachatel se „uvařil sám v sobě“, zjistila znalkyně

20. června 2024  10:45,  aktualizováno  12:58

Policie komentuje výsledky prošetřování zásahu na FF UK. Ministr vnitra Vít Rakušan zprostil šéfy...

V Jizerských horách hoří dům. Hasiči vyhlásili druhý stupeň, používají i žebřík

20. června 2024  12:51

Mohutné plameny šlehají z domu v Horním Kořenově v Jizerských horách. Požár vypukl v kůlně, hasiči...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1273x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik