Ušetříme na migrantech…

Nejeden z nás byl v nedávné době nakrknut, kdykoliv mu média představila, jak leckdo z uprchlíků očividně opovrhuje jeho pomocí. Odmítání erární stravy, odmítání „obyčejného“ oblečení,… Zaplaceného z našich daní.

A upřímně řečeno, kdo by se takovým naštvaným našincům divil, že? Nechali stát, aby část z jejich peněz přerozdělil ve prospěch cizích, a pak museli sledovat, jak to, co je dobré pro nás, není dobré pro ty (údajně) nebohé přistěhovalce.

Ale s tím teď zřejmě bude aspoň zčásti konec. Protože sice se i nadále budou obětovávat naše společné peníze, už ale nikoliv jenom ty. Protože „naštěstí“ máme Hospodářskou komoru…

A právě prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý podepsal v úterý se Sdružením pro integraci a migraci memorandum o zřízení fondu na vzdělávání azylantů (http://www.novinky.cz/veda-skoly/388635-zrizuje-se-fond-na-vzdelavani-azylantu.html).

Jedná se o fond, do nějž mají přispívat české firmy a takto získané peníze mají posloužit ke vzdělávání dětí uprchlíků, výuce češtiny a rekvalifikaci dospělých imigrantů.

Jak prý Hospodářská komora za poslední čtvrtrok mezi svými členy zjistila, firmám se ona myšlenka zamlouvá. Ze 738 firem by prý více než dvě pětiny zaměstnaly nějaké azylanty a každá čtvrtá by byla ochotná přispět finančně. A zmíněné pomoci by se mělo dostat nejen azylantům, ale i lidem s dočasnou ochranou a těm třeba z východu Ukrajiny, kteří tu často nežádají o azyl, ale jen o tzv. strpění. Ke každému by mělo být přistupováno individuálně, pro každého by mělo být nalezeno takové řešení, aby byl v integraci úspěšný.

Asi bychom my, daňoví poplatníci, měli zaplesat. Co zaplatí tyto firmy, to pochopitelně nebudeme muset platit z vlastní kapsy my sami. A to potěší.

Jenže… To víte – ty hrozné pochybnosti… Nějak se mi nechce věřit, že je mezi našimi firmami tolik dobrodinců ochotných nezištně přispěchat na pomoc naprosto neznámo komu. Že by jim takové počínání přineslo v naší zemi užitečnou reklamu, o tom také vážně pochybuji, a jiný přínos to pro ně stěží bude mít. A tak si kladu otázku, co bylo oněm neuvedeným firmám asi přislíbeno, respektive čím byly přitlačeny ke zdi. Aby platily za „převýchovu“ imigrantů…

Ale stalo se. Prý. A nebudu to nikomu z oněch údajných sponzorů rozmlouvat, nebudu Hospodářskou komoru vláčet špínou, pokud se tedy nějaká neprovalí. Ať si ony firmy platí, co chtějí, a Hospodářská komora ať se bratříčkuje, s kým chce. Budiž přáno jí, rekvalifikovaným imigrantům i jejich vzdělávaným dětem.

Těm, kterým je u nás přáno. Co jim nezaplatí stát, zaplatí zprostředkovaně jacísi podnikatelé.

Na rozdíl od lidí rovněž „potřebných“.

Jenže na to, aby se pro naše postižené děti koupily aspoň nějaké invalidní vozíky, zdravotní kočárky, chodítka, polohovací zařízení, přístroje pro domácí terapii nebo aby se jim zaplatil tu a tam nějaký ten ozdravný pobyt, což pomáhá jim i jejich rodinám nebo stacionářům a organizacím, které se o ně starají, už Hospodářská komora jaksi nereflektuje, a po případných ochotných firmách se nikdo ze státních struktur nepídí.

Pro ty se zkrátka musí uspořádat sbírka. Srdíčkové dny na pomoc postiženým dětem, jež tu nyní máme. Tady se musí angažovat dobrovolníci prodávající plastová srdíčka, přívěsky na klíče nebo žetony do nákupních vozíků, tady musí přispět praví a nefalšovaní dobří lidé. Ti, kdo prý za patnáct let trvání této akce získali, respektive dali pro potřebné skoro 163 milionů korun.

Nebo jste snad někdy slyšeli, že by se Hospodářská komora starala o to, aby se pomohlo nějak handicapovaným dětem a jejich blízkým jsoucím v nouzi, ovšem tentokrát z řad našinců? Já ne.