Také jste občas, ne-li dokonce většinou, se silami u konce? Také byste potřebovali dobít pomyslné baterky, načerpat novou energii, prostě nabýt elánu nezbytného pro další existenci?
Pokud ano, řešení se zpravidla najde. Tu to a tu ono. Každému co jeho jest, proti gustu žádný dyšputát, jak se říká. Jednomu přijde vhod to, druhému dělá dobře ono, třetímu…
Každý jsme prostě nějaký. A každý si žádáme to své. Nejednou za to utrácíme učiněný majlant, a to jenom proto, abychom měli sílu na práci, v níž bychom vydělali s vypětím všech sil nový majlant, jenž pak pozbydeme při čerpání sil potřebných na další práci… Učiněné perpetuum mobile.
Každý si žádá své. A je překvapivé, jak často se přitom poohlížíme po kdejakých pochybných zahraničních praktikách a přitom opomíjíme ty své tradiční. Ty, jež znali již naši předkové a jež nejednou dokážou plně nahradit i ty nejmódnější trendy.
Jednou takovou přímo univerzální nabíječkou našich baterek je třeba zahrádka. Jeden by ani neřekl, jakou tato může být úžasnou věcí.
Třeba už jenom proto, že tu člověk za sebou vidí odvedenou práci, což v pracovním procesu nejednou nebývá pravidlem. Člověk zaseje semínka či zasází sazenice a rázem je vidět, jak tu bují vegetace. Sice zpravidla více plevel než to zasázené, ale co na tom? Jen když to roste.A jak si člověk na takové zahrádce snadno uleví! Naštve ho šéf či podřízení, kolegové mu lezou na nervy či leží v žaludku… A tady stačí vzít krumpáč či motyku, párkrát kopnout a veškeré negativní emoce jsou rázem ty tam. Zejména pokud si člověk v duchu představuje, že nekope tímto náčiním do země, ale tluče násadou do těch, jež nemá rád.Pokud si pak člověk nemá v praktickém životě s kým popovídat, je zahrádka rovněž správnou volbou. Protože se zde lze vypovídat podobně z Krále Lávry známému panu Červíčkovi třeba vrbě. Nebo jakémukoliv jinému stromu, jenž má tu přednost, že vyslyšené nikdy nevytroubí do světa. A byť je mluvení se stromy jako mluvení do dubu, poslouží tyto klidně stejně dobře jako zpovědnice.Pokud člověk cítí, jak mu vlivem sedavého zaměstnání či dlouhodobého pobytu v pohostinských zařízeních měknou svaly a (ne)pivní mozol, lze tento trend rovněž zvrátit blahodárným působením zahrádky. Pokud tedy jmenovaný na této pracuje a nikoliv zahálí.A mimo těla posiluje zahrádka člověka i na duchu. Rozeznává rostliny, jež mu tam vyrážejí ze země, rozeznává i ptactvo či býložravce, kteří mu tam chodí pěstované spásat. Zná krtka či spíše krtiny, zná slizské hlemýždě a slimáky, milující jeho pěstovaný salát, zná zajíce pasoucí se v jeho záhonu s mrkví,…Zatouží-li člověk po troše klidu, postačí rovněž zahrada, obehnaná vysokým a nejlépe hustým živým plotem, churaví-li, může mu nejednou pomoci leckterý tamtéž vlastnoručně vypěstovaný vitamín, kvalitnější než to nahnilé, plesnivé a různými chemickými preparáty postříkané cosi ze supermarketů. Je-li člověk bledý jako stěna, stane se na zahrádce zalité letním sluncem snadno objektem přímo vyhledávaným skinheady. A což teprve ty bahenní lázně, jež člověk na zahrádce nejednou má, kdykoliv zaprší!Prostě je taková zahrádka lékem na kdejakou strast, svízel, trápení. Léčí nebo alespoň zmírňuje to, co nám přináší každodenní realita.A pokud byste snad chtěli namítat, že je pořízení si a držení zahrádky drahý špás, máte sice svým způsobem i pravdu, jenže…Spočítejte si, na kolik by vás přišly bahenní zábaly, solárium, pobyt u moře, kupovaná zelenina a ovoce, fackovací panák,…A pak už se taková zahrádka zase až tak drahou být nejeví. A tak si ji klidně pořiďte. A rozhodně se pak neřiďte poťouchlou lidovou moudrostí, jež praví, že je podle zahrádkářů nejlepší ta zahrada, jež je zalita betonem.
