Náš hlavní hrdina, jehož jméno je v tuto chvíli vlastně bezvýznamné a proto ho ani není třeba uvádět, se cítil být podveden. A byl skálopevně přesvědčen o tom, že tohle není normální. Jenže realita říkala něco jiného. Bylo tomu docela jinak, než jak se to prezentuje v propagačních materiálech. Vlastně nic ze slibovaného tu neodpovídalo skutečnosti, s výjimkou toho, že letadlo letělo.
A to si úmyslně zvolil stroj právě těchto aerolinií. Klidně mohl použít i nějakou z ‚létajících rakví‘, jaké do oné země na rozdíl od vyspělé Evropy též létat mohou, protože ne všechny státy jsou na bezpečnost letadel až tak háklivé, ale rozhodl se raději pro stroj letecké společnosti těšící se dobré pověsti. Totiž dokonce vynikající pověsti.
A co jen tato společnost svým cestujícím všechno slibovala! Komfort, o jakém si obyčejný prosťáček nemůže nejednou nechat ani zdát. A zatím…
Zatím byl pravý opak pravdou. Nic z toho, co bylo rozhlašované, tu nebylo, a to, co mu bylo dopřáváno, ostře kontrastovalo s jakoukoliv představou o kvalitě.
Vždyť jen si to vezměte! Z každého reklamního materiálu, který kdy viděl, se na něho usmívaly sličné letušky – a tady nebyla ani jediná. Dokonce ani nějaká ošklivá, natož pak krásná. Po letuškách se tu, jak se říká, slehla zem.
A kdo že ho tedy obsluhoval, když tu nebyly letušky? Nikdo! Obsluha tu zkrátka nebyla žádná a nic se nepodávalo. Byť šlo o let dálkový, nikdo mu tu nenabídl ani pitomý doušek vody, natož teplé jídlo, které prý aerolinie bez výjimky na takovýchto letech podávají.
A je nasnadě, že bez letušek nemohl proběhnout ani žádný kšeft v duty free shopu, jenž je na palubách mezinárodních letů tak běžný. Nikdo mu nenabízel ani zlevněný alkohol, ani kosmetiku, ani hodinky, ani šperky, prostě zhola nic. Což mu sice nevadilo, protože stejně penězi neoplýval, ale stejně… Když se to inzeruje, mělo by to tu i být.
A že prý jsou v letadlech toalety! Ty že prý jsou standartní vybavení i u daleko nízkonákladovějších dopravců, ba i u leteckých společností, jež jsou jinak s komfortem notně na štíru… Jenže tady dokonce nebyl ani jediný záchod. Takže možná bylo lepší, že se nepodávalo občerstvení, ale přesto to bylo trestuhodné. Protože letět někam podle plánu více než deset hodin a nemít si přitom kde odskočit…
A jak jenom to tu bylo nepohodlné! Žádná měkká polstrovaná sedačka, na níž by se pozadí cestujícího rozplývalo blahem, žádný polštařek a deka, bez nichž si podle tvrzení všech dálkové lety už ani nejde představit. Takové nepohodlí a takové nedostatky!
Zejména ta deka by se nyní hodila. Protože našemu hrdinovi byla více než ukrutná zima. Taková, že na sebe navlékl vše, co měl, a přece to nestačilo. Dokonce mu stoupala pára od úst. A to byli pořád ještě nad horkou Afrikou. Co bude asi tak dělat, až dorazí do chladnější Evropy? Taková zima mu byla, že pomalu ani nemohl hýbat prsty. A nikoho to nezajímalo, nikdo od této prý skvělé letecké společnosti nepřispěchal a neposloužil mu. A ani sám se obsloužit nemohl, protože tu zkrátka nebylo vůbec nic, do čeho by se mohl zachumlat.
A navíc… To už bylo vážně příliš! Cítil, jak se mu minutu od minuty hůř a hůř dýchá. Dozajista se muselo na stroji něco porouchat a nedostávalo se tu tak dýchatelného vzduchu. Teď by podle všech filmů zobrazujících letecké katastrofy měla odněkud shora vypadnout kyslíková maska, s jejíž pomocí by i v této situaci měl mít možnost nadechnout se z plných plic. Jenže žádná odnikud nevypadla, ani když už se vážně zalykal.
Byl tu a vršící se jím zaznamenávané nedostatky na něj působily čím dál tím více deprimujícím dojmem. Vnímal je o to intenzivněji i proto, že nebylo nic, čím by se snad mohl rozptýlit. Nebyl tu ani jediný monitor, jenž by dával možnost ukrátit si čas sledováním filmů, nebylo odsud ani vidět nějakým okýnkem ven. Prostě jen téměř neproniknutelná tma.
A tohle že prý je jedna z nejlepších leteckých společností světa! A nejen z nejlepších, ale zákonitě i z nejdražších. Víte vy vůbec, kolik stála letenka na tento jednosměrný let z Afriky do Evropy? Ani se neptejte! Ještě že ji nemusel platit ze svého! Protože na takovou letenku neměl, ani kdyby mu přispěli všichni jeho rovněž chudí afričtí příbuzní.
Zařekl se, že už nikdy jindy nedá na reklamu. Že s touhle společností navzdory jejímu jím právě zpochybněnému renomé už nikdy nikam nepoletí. S těmi už nikdy víc! Jakmile se to tu otevře, vypadne!
A stalo se. Jakmile to tu otevřeli, vypadl. Vypadl z podvozku tohoto právě přistávajícího letadla renomované společnosti, kam neoprávněně vlezl, doufaje, že se tak dostane do nějakých vyspělých a bohatých končin světa coby černý pasažér.
