… a člověk by se tudíž pranic nedivil, kdyby neměli „našince“, tedy bělochy, rádi. Vždyť byli přece po dlouhá léta utlačováni bílou vládou a dodnes se na nich následky oné diskriminace často podepisují. Ale řekli, co řekli…
Řekli to poté, co se odehrálo to, co jsem tu už nedávno zmiňoval i já. Ve článku o tom, jak důležité je pro Afričany vzdělání a co všechno jsou kvůli němu tito svolní podniknout (http://pondelik.blog.idnes.cz/c/496674/o-touze-po-vzdelani.html). Tedy po těch ohavnostech, jichž se byli schopni dopustit, a to jenom proto, že mnohým, hlavně těm černým, zůstává vyšší (a zejména to vysokoškolské) vzdělání těžko dostupným, ba často přímo nedostupným. Po těch protestech provázených násilím a demolováním.
A tentokrát se opět – bohužel – ukázalo, oč více rozumu ti černí Jihoafričané nejednou mají. I ti obyčejní, i politici. Třeba ve srovnání s námi.
Vždyť si klidně přečtěte, co se (i na mém) facebooku objevilo.
Lethu Buthelezi: Je potřeba, aby se bílí lidé přestali omlouvat za to, že jsou bílí. I oni potřebují zastavení rasistických názorů. Urážení těchto tímto pouze přilévá olej do ohně, namísto aby nad tím byli povzneseni. Černoši musí začít přebírat odpovědnost za svůj vlastní pokrok v životě namísto obviňování bílých. Lidé v Jižní Africe potřebují jednotu a konec samolibosti. Potřebujeme veškerou podporu pro nápravu nepořádků, do kterých nás dostal Zuma (prezident – pozn. autora), musíme si vzít naši zemi zpět. Tato země není zemí Zulů, Koisanů nebo Zumy, to je země lidu Jižní Afriky.
Aubrey Makaku: Velice si vážím bělochů. Farmáři nemají krmivo pro svá zvířata, ale přesto nezapalují a nedemolují své budovy. Proč někteří lidé nemohou jednat bez podpalování? Proberte se, lidé! Pokud chcete vzdělání, nezapalujte univerzity! Pokud chcete jídlo, nezabíjejte farmáře. Pokud žijete na venkově a nemáte lékařskou péči, nezapalujte kliniky a nemocnice. Je rok 2016. Probuďte se!
Zimmy Zakanaka: Stydím se za ty zkažené paliče, kteří měli možnosti, jaké mnozí nemají, a kteří zvolili destrukci namísto budování. Ničení soch a umění je odporné chování. Jedna věc, již jsem se od bělochů naučil, je, že mají respekt k historii, ať už je to historie černošská nebo bělošská. Vždy se snaží zachraňovat a ochraňovat historii, ať jde o křovácké malby nebo africké památky. Vyučují a zaznamenávají celou historii, protože historie nás dělá tím, čím jsme. Učme se z toho, buďme za to vděční a respektujme to! Vy studenti jste se nic nenaučili a ničím nebudete. Styďte se. Pláču pro Jižní Afriku, jestli jste vy její budoucností.
Zatímco my… My jsme na rozdíl od takovýchto Afričanů, včetně těch, kteří by se mohli vcelku oprávněně cítit ublíženě a přesto dokázali akceptovat realitu a pravdu, „korektní“. Ke své vlastní škodě. Nám je tak jaksi žinantní nazývat věci pravými jmény. Pokud bychom se tím náhodou měli nějak dotknout našich barevnějších spoluobčanů. My raději „korektně“ držíme ústa, obávaje se, abychom snad nebyli označeni za rasisty. A pak máme to, co máme…
Kéž bychom jednou sebrali tolik odvahy, abychom vzali za svůj aspoň názor dost známého jedince z té naopak vyspělé části světa, Morgana Freemana: „Jak zastavíme rasismus? Přestaňme o něm mluvit. Já vás nebudu nazývat bělochy a žádám vás, abyste mě nenazývali černochem.“
