Tenkrát to byl vtip…

Kdysi u nás vycházel časopis jménem Dikobraz. Možná ho ještě mnozí pamatujete. A jeho posláním bylo za minulého i současného režimu pranýřovat nepravosti a zároveň a zejména si dělat legraci a bavit náš lid.

Někdy se mu to dařilo, někdy pochopitelně nikoliv. A podle mého osobního názoru se mu dařilo bavit spíše za komunistů než po nástupu nových časů.

Ale i v postkomunistické éře se mu občas zadařilo a příjemně pobavil. Protože vtipy vznikaly snad za každého režimu a člověk se jim zasmál rád. Nejednou se domnívaje, že to, co je aktuálně považováno za vtip, vtipem také zůstane.

A tak jsem se tehdy třeba jako i mnozí jiní pousmál nad „Vládní dementní službou“. Která si dokázala dělat legraci z vlastně zcela vážně míněných rozhodnutí našich politiků a toho, co by do této oblasti mohlo spadat.

Jak úsměvnou byla Vládní dementní služba třeba v čísle 41 ročníku 45! Zasmál jsem se. Zatímco dnes jsem se do téhož textu z dlouhé chvíle začetl na chatě znovu. A už jsem se nějak nepřiměl k úsměvu.

Protože dnes už ony smyšlenky přestaly být nereálnými a o to více i směšnými. Dnes už se staly něčím, co nelze vyloučit. A když nejdou vyloučit, člověk by se z nich třeba i po…vyloučil.

Protože ten druhý článeček byl tenkrát srandičkou. Ale touto nezůstal. Bohužel…