Temné podezření

Prostě jsem vyrostl ještě za komunistů. V dobách, kdy se to podstatné dalo vyčíst ne ve slovech samotných, ale mezi řádky. A nějak mi to v hlavě zakořenilo a čtu tak dodnes i to nenapsané. Bohužel.

Bohužel proto, že ač se mi dostane do rukou informace líbivá, dočítám se mezi jejími řádky nejednou něco docela jiného, než je mi sdělováno. Rád bych se mýlil, ovšem stejně jako za „minula“ se bojím, že se opět nemýlím. Že tam stojí to, co tam nestojí.

Prostě jsem se dočetl (http://www.lidovky.cz/cr-na-bezencich-vydela-0uu-/zpravy-domov.aspx?c=A150919_173311_ln_domov_ELE#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main), že nás čeká vlastně „zářná budoucnost“. Protože… naše země na běžencích vydělá. Ne že „by vydělala“ nebo „mohla vydělat“. Vydělá, a basta. Evropská unie prý totiž platí zemím za přijaté uprchlíky a my tak od ní získáme až sto milionů na vlastní přilepšenou.

Doposud jsme prý na uprchlících jenom tratili, protože detenční zařízení a nasazení cizinecké policie stály nemalé peníze, ovšem matička Evropa prý nyní dává třikrát víc peněz, než na kolik žadatel o azyl přijde, a tak každá dobrovolná kvóta hodí více, než se za uprchlíky utratí.

Už jsme se zavázali přijmout do září 2017 1.100 běženců a za každého z nich dostaneme od EU jednorázově šest tisíc euro. Z toho se prý zaplatí vše, co tito migranti budou stát, a ještě nám těch výše zmíněných sto milionů korunek zbude. A státní kasa si tak polepší. Každý imigrant prý totiž vyjde na patnáct tisíc korun měsíčně, tedy na 53.000 Kč za celé azylové řízení, Řekové a Italové nám je sem dopraví na jejich náklady a nebudeme muset ani navyšovat kapacity v táborech, kde budeme tyto přemístěné imigranty ubytovávat. A s přebytečným stotisícem za každého imigranta šup do vlastní kapsy.

Náš ministr vnitra Milan Chovanec sice pro zvýšení naší prestiže dodává, že to neděláme pro peníze, ty že si klidně Evropa může nechat… ale určitě to tak nemyslí. Známe se přece. Peníze na rozdíl od situace s imigranty nesmrdí.

A tak už zbývá vlastně jenom jediné. Že „se musíme o uprchlíky zasloužit“. Jak prý upozorňují společnosti, které s migranty pracují, musí se o nás běženci nejprve dozvědět. Protože není problém kvótu naplnit, ale teď jde ještě o to, co nám bude u „dodavatelů migrantů“ k dispozici, co se bude nabízet. A tak prý nemáme jen čekat, až nás ostatní země zásobí, máme se sami přičinit. Máme zapracovat na své image. Aby se chudáci migranti nebáli, že je tu čeká jenom detence a obírání o peníze a mobily; protože v takovém případě k nám chtít nebudou. Musíme jim nabídnout něco daleko lepšího.

Naivní člověk se z těchto řádků dozvěděl, že se vynasnažíme vybrat si z migrantů to nejlepší, v počtu, který je pro nás snesitelný, a ještě si na tom namastíme kapsu. Hurá! Jenže já, jak jsem již zmínil, bohužel až příliš často čtu i mezi řádky. A tam stojí něco docela jiného.

Že se zkrátka budeme co nevidět migrantům podbízet, aby chtěli přijet a zůstat u nás.

A že tedy naši vládci navzdory svým dosavadním proklamacím zařazují zpátečku, že se nám mezi nimi množí „Pelikáni“ a „Dienstbierové“.

Kteří tak jaksi zapomněli (dodat), že azylovým řízením to nekončí. Že je potřeba tyto lidi ubytovat, nezaměstnané z jejich řad živit, platit na jejich děti, na zdravotní péči, na vzdělávání a další integrační počiny,… A za těch sto milionů „na naši přilepšenou“ pro ně sotva obstaráme při dnešních cenách alespoň ubytování v nějaké té vyloučené lokalitě, za které pak budeme ze všech stran pranýřováni; nic víc. O hypotetických hrozbách, jež mohou migranti představovat (nejen) v budoucnu, ani nemluvě.

Zkrátka jsem se mezi řádky dočetl, že jsme v háji. Že dost možná i moje generace už bude škemrat o azyl třeba v nejbělejším a nám všestranně nejbližším státě budoucího světa, tedy v Jižní Africe. Kde za nás samotné Evropa neutratí už ani korunu.