Tam už je to realitou

Byla jednou jedna země a v té žili prostincí lidé typu „bohové musejí být šílení“. Žili, jak žili, dokud se situace nepočala měnit ve prospěch připlouvajících nových obyvatel z opačného konce světa.

A ti onu zemi zvelebili, byť ne vždy zrovna líbivými metodami.

Země se dočkala postupného hospodářského rozkvětu, byť způsobem, který se „světu“ nelíbil. A evropským „humanistickým“ politikům by se zaručeně nelíbil ani dnes, nakolik je známe. Vlastně tam totiž platilo „každému podle jeho zásluh“. A copak bílí mohli za to, že to právě oni se o zmíněné zasloužili v oněch těžkých dobách jednoznačně nejvíce?

Autoři onoho svým způsobem zázraku se prostě na rozdíl od dnešních orgánů Evropské unie nechtěli automaticky dělit s kdekým o to, co si sami vydobyli. Říkalo se tomu apartheid. Režim, který padl před více než dvěma desítkami let.

A jak jsem právě řekl, padl. A spolu s ním „padli“ i mnozí z těch, kdo z něj zákonitě profitovali. Kdo užívali blah, jež sami vybudovali nebo zdědili po svých vlastních předcích.

Dnes už má ona země, Jižní Afrika, úplně jiné vládce, než byli ti zmínění. Ti, kteří, etnicky vzato, dnes tvoří ani ne desetinu tamní populace a jejichž podíl na počtu všech obyvatel klesá a klesá. Kvůli jejich nižší porodnosti a také emigraci, stejně jako kvůli nelegálním imigrantům z okolních zemí, jichž je tam už několik milionů.

Ona země je dosud stabilně jednou z nejvyspělejších zemí Afriky, má obchod, služby, průmysl i zemědělství. Ale má i svá neblahá specifika.

Mezi něž patří třeba i to, že jsou tam leckde od pádu apartheidu denně vražděni příslušníci bílé menšiny. Nebo to, že jsou tam tito „pozitivně diskriminováni“, aby se i černí prosadili v soukromém sektoru a vzdělání. Kvůli vzrůstající zločinnosti se tam bílí stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón, vraždy bílých farmářů byly a jsou velkým problémem, situaci komplikuje velké množství držených střelných zbraní. Země je tak na vedoucích příčkách světových žebříčků i v oblasti znásilnění, vražd a přepadení.

Od pádu apartheidu ze země prý především kvůli kriminalitě odešly asi dva miliony bělochů, hlavně do Austrálie, Velké Británie a Irska. Ač by se tam teoreticky neměli mít špatně, protože zemi chybí kvůli emigraci takových kvalifikovaná pracovní síla, odešli. Další takoví se tam dodnes drží a dá se říci, že se nemají špatně. Ovšem další…

Další, ti, jimž a jejichž předkům země vděčí značnou měrou za vše, čeho dosáhla, nejednou také padli až na samé dno, jsa „pozitivně diskriminováni“. Nemohu posoudit, nakolik vlastní zásluhou a nakolik vinou okolností a panujících poměrů, ale stalo se.

A takoví pak mají štěstí v neštěstí, pokud se jim dostává někde ve squatterských táborech pomoci od křesťanů, shánějících po všech čertech potraviny, oblečení, přikrývky, postele, ložní prádlo a v podstatě jakýkoliv nábytek a – dá-li bůh – i peníze na nákup věcí nezbytných k přežití. Především však jídlo a deky. Jsou odkázáni na pomoc od dobrodinců, jimž za jejich dary nelze nabídnout nic než imaginární Hospodinovu odměnu za dobré skutky a požehnání jejich duši.

I to je jedna z tváří země, již miluji, kde mne mají rádi, byť mi tam černí kriminálníci už také jednou rozbili hlavu. Mně je tam coby zajištěnému cizinci vcelku přáno. Jiným, místním, nejednou nikoliv.

A myslím, že bychom to měli vědět a neztrácet to ve vlastním zájmu ze zřetele. Měli bychom si to připomínat. Protože tam „našinci“ vybudovali civilizovaný svět. Pak přišli jiní a vzali jim ho. Některým zčásti, některým zcela.

A k nám do Evropy jsou dnes „integrováni“ či doslova vnucováni exotičtí migranti. Také tak odlišní od nás a našich předků, těch, kdo vybudovali to, co tu dnes máme. A kdo ví, jak to skončí, nezastaví-li se to, dokud je čas…

A vy byste snad chtěli skončit jako tito od nás se takřka neodlišující lidé na opačné straně zeměkoule? Vy byste chtěli, aby i takhle dopadli ti, díky nimž jsme vcelku bohatou a civilizovanou částí světa? Jen aby měli Evropská komise, paní Merkelová a spol. radost?

I tihle přece kdysi byli lidmi, kteří byli ve své vlasti doma!