Tak to už je vážně zlé

Dějí se kolem nás neskutečné věci. A poslední události naznačují, že už sranda jednou provždy skončila. Že už je to opravdu vážné a je na čase zakročit. Jinak než doposud.

Vždyť vezměte si jenom dvě zprávičky z posledních dní:

Včera prezident Zeman podpořil petici exprezidenta Klause stran uprchlíků. Někomu, kdo tu léta nebyl a nezaznamenával realitu, by na tom možná nic až tak divného nepřipadalo; jenže třeba já jsem tu byl. A tudíž vím, že tohle už vážně… Není normální. Protože vzpomínáte? Aby se Zeman s Klausem na něčem shodli, a to dokonce bezvýhradně… Donedávna bych řekl, že to se spíš spřátelí kočka s myší či oheň s vodou.

A dnes? Výsledek výzkumu agentury STEM zveřejněný mimo jiné Českou televizí oznámil, že tři čtvrtiny Čechů podporují obnovení hraničních kontrol v rámci Evropské unie. To bylo za onoho času slávy, když jsme mohli poprvé svobodně vyjet na západ! Když nám Rakousko a posléze i další vyspělé země zrušily vízovou povinost a nakonec tito sousedé našince dokonce i přestali kontrolovat! To jsme se rázem cítili skvěle, my, co jsme po letech strávených za železnou oponou náhle během svých cest ani nepociťovali, že jsme se ocitli v jiném státě! A jak jen se mi v posledních letech z tohoto důvodu už dokonce zdálo poněkud obtěžujícím, že musím dosud předkládat pas při rutinní kontrole na letišti, když opouštím Evropu či se do této vracím!

A bác! Tři ze čtyř našinců touží po „návratu starých časů“, kdy jsme byli v rámci Evropy „neplnohodnotní“. Tři ze čtyř by uvítali, kdyby i oni museli zastavit na hranicích, předložit doklad a možná si i nechat dát vstupní razítko. Třem ze čtyř z nás by nevadilo, kdyby jako kdysi procházeli kolem „čáry“ policisté i vojáci, stejně jako kdysi péesáci. A dokonce by se tito našinci nezdráhali potvrdit toto směřování v referendu či předčasných volbách; natolik si jsme jisti, že by to dopadlo právě tak a nejinak.

Prostě už to přestává být legrace. Ti imigranti. A byť se nám leckdo (zejména z ciziny) snaží namluvit, že jde o zbytečnou bouři ve sklenici vody, i když jsou i u nás lidé odlišného mínění, viděli jsme a vidíme své. Ve Francii, v Maďarsku, Rakousku, Řecku, Itálii,… A pak není divu, že máme-li volit z více zel, volíme to nejmenší.

Jímž je obětování toho, co nám bude scházet nejméně. A jakkoliv je to dost smutné, nejméně nám bude scházet právě to, po čem jsme před čtvrtstoletím toužili dost možná ze všeho nejvíce.

A tak už by politici Evropy měli vážně odložit image lidumilů za každou cenu. Protože mně se přece jenom nechce vláčet až do Prahy, abych tam na ambasádách žádal o vízum do nedalekého Rakouska a Německa, abych sháněl tu marky a tu šilinky. Což se, neřekneme-li urychleně nezvaným hostům „ne“, nakonec jednoho dne stane. Je to nepochybné. Protože když už se shodli dokonce i Klaus se Zemanem…