Tak máme jistotu, že určitě… možná…

Kolik jenom už se toho od naší malé sametové ve školství změnilo! Sice by se mohl leckdo z lidí tento obor neznajících domnívat, že se tady toho moc a hlavně rychle změnit nedá, ale opak je pravdou.

Ve školství se toho měnilo, mění a (obávám se, že i) bude měnit dost a dost, a to nejednou tempem, nad nímž by i ty nejpružnější sféry našeho života bledly a strnuly v němém úžasu.

Protože bylo už takových reforem v oblasti toho, co, v jakém rozsahu a jak by se mělo vyučovat! A aby se změny nedotkly jenom našich dětí, souběžně se prezentovalo i docela dost reforem v oblasti toho, jakými by měli být učitelé a jak by měla jejich kariéra ve školství vypadat.

A jak je známo, přišlo se s reformami i za současné paní ministryně Valachové. A to i s něčím, co tu dříve nikdy na přetřes nepřišlo.

Zatímco dříve úroveň českých základních škol směřovala povětšinou dolů, směrem k úrovni škol doposud ze zvyku nazývaných zvláštní, za současné nejvyšší reprezentantky branže se trend obrátil. A tak by se třeba i děti nelichotivě zvané třeba „zvláštňáci“ pro změnu měly mít šanci ministerským rozhodnutím stát v mžiku tak jaksi víceméně nenormálními normálními žáky. Tedy přestupovat na školy běžné, navzdory problémům, jež je z takových standartních škol doposud vytlačovaly na školy „zvláštní“.

Bylo prostě rozhodnuto, že se od letošního září začnou děti „se specifickými potřebami“ na vlastní žádost stěhovat do běžných škol. Že jim hodný tatíček stát zaplatí vše potřebné, od nezbytných pomůcek až po asistenty, a tím se takovéto děti vyrovnají těm „normálním“.

Sice kolem toho bylo hodně dusno mezi tímto potenciálně postiženými rodiči „normálních“ dětí, odsouzených ke srovnávání učebního tempa s těmi hodně zaostávajícími „nováčky“, a též mezi učiteli, k nimž měly neobvyklé přírůstky zamířit, ale nic se prostě nedalo dělat.

Reforma holt byla připravena, podle ministerských pánů dokonce perfektně připravena, a tak už se zkrátka všichni museli smířit s tím, že tato akce, v jistém ohledu připomínající filmovou akci „kulový blesk“, jen v neveselejší podobě, prostě bude zrealizována. A tečka.

Protože paní ministryně moudře usoudila, že s touto reformou není žádoucí otálet. Zkrátka se spustí od září 2016 a šmytec! Říkala paní Valachová. Je to to nejlepší, co mohlo naše školy v současné době potkat, je to zároveň i humánní a odkládat to navzdory různým kritikám netřeba. Říkala rovněž paní Valachová. A kdyby se posunul začátek této významné změny na později, negativně by to ovlivnilo hlavně právě naše školy, protože tyto by v důsledku toho akorát přišly o státem slíbené peníze. I to říkala paní Valachová. A říkala to ještě i v době, kdy už ministr financí Babiš veřejně řekl, že jí na to v tomto a následujících dvou letech resortem školství požadované peníze nedá, že školství musí očekávané miliardy korun oželet a že mu na to má nakonec stačit těch z dřívějška vyčleněných osmdesát milionů.

Ale prostě bylo definitivně rozhodnuto. Děti „zralé na zvláštní školu“ budou mít od letošního září možnost svobodně a demokraticky zamířit do běžných škol a tam si (snad) s pomocí asistentů a speciálních pomůcek protrpět svá léta povinné školní docházky.

Bylo rozhodnuto a basta! Nic se měnit nebude! Protože by to poškodilo především školy samotné! A to paní ministryně Valachová nedopustí! Bude tomu tak vždy a všude!

A pak uteklo takřka doslova nemnoho dní a máme tu dnešek.

A ony by se… možná… nějaké ty výjimky z této praxe… možná přece jenom udělat mohly. Říká… tatáž paní ministryně školství Valachová. A dala školám na výběr. Běžné základní školy prý prostě náhle takové handicapované děti brát nemusí…

Zavedení nového systému, který má zajistit, aby se do běžných tříd přijímaly i děti například s lehkým mentálním postižením nebo autismem, sice odmítla odložit, vyhověla však zároveň kritikům, upozorňujícím na to, že na to školy nejsou připraveny (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/ministryne-dava-skolam-na-vyber-handicapovane-dite-zatim-vzi/r~8461391cc5fe11e59d7b0025900fea04/). Zákon prostě platí. Akorát se v jeho prováděcí vyhlášce vymezilo dvouleté přechodné období, kdy bude zákon teprve nabíhat.

Takže ona od letoška slibovaná podpůrná opatření budou ve skutečnosti garantována až od září 2018… Kdy už ale, jak je vám možná známo, bude po volbách. A vzhledem k tomu, že životnost ministra školství nedosahuje vesměs ani délky volebního období, je jasné, že ani tato změna „neměnného rozhodnutí“ nemusí být a dost možná ani nebude neměnnou.

Nejde vám to na rozum?

Pak asi nejste z branže. A nevíte to, co si i školští vrabci už nějakou dobu štěbetají na střeše. Že při zápisech do prvních tříd před pár dny ještě ředitelé škol vůbec nevěděli, zda vlastně případné takové „specifické adepty“ přijmout nebo ne. Protože nevěděli, zda vůbec od krajů dostanou peníze na slibované asistenty pro tyto děti. Tyto peníze přitom měly být garantovány oním zákonem. Měly být…

A tak byly dány resortu další dva roky na to, aby zajistil, že jakákoliv škola kdekoliv v republice, kam přijde dítě s nějakou speciální potřebou, bude schopná zařídit to, co říká zákon.

A tak to zatím poběží ve školství současně postaru i nově. Tak, jak tomu mělo od letošního září všude povinně být, i tak jako doposud. A do dvou let se vyřeší všechny zádrhele a pak už všechno bude fungovat.

Jak?

Tak na to se mne neptejte. Protože skutečně nemám ani tušení, co bude za ty dva roky. V tom se zkrátka absolutně nevyznám. Vždyť jsem jenom docela obyčejný učitel s více než dvacetiletou praxí…