Štěstí v neštěstí

Mexiku aktuálně není moc co závidět. Protože to, co některé jeho části nyní postihlo, není ničím záviděníhodným. Spíše si tamní obyvatelé zasluhují politování.

Na Mexiko se přihnal mohutný hurikán, západní pobřeží bylo uvedeno do pohotovosti a evakuovány jsou odtud tisíce lidí. Nikoliv bezdůvodně. Jedná se totiž o vůbec nejsilnější orkán, jaký byl kdy na americkém kontinentu zaznamenán, a zemi postihly a dále hrozí sesuvy půdy a záplavy ohrožující místní obyvatelstvo.

Je to učiněná katastrofa. Ve třech pacifických státech byl vyhlášen stav ohrožení, byly uzavřeny školy a přístavy a opatřením se nevyhnula ani turistická letoviska, z nichž byly evakuovány tisíce turistů. Protože podobný tajfun zabil před dvěma lety na Filipínách přes 7.300 lidí. A vichr pohromy současné zdevastoval a může nadále devastovat veškerou infrastrukturu v zasažených oblastech.

A mexická vláda poslala do ohrožených oblastí velké množství vojáků a policistů, aby byli tito lidem v zoufalé situaci ku pomoci.

Prostě hrůza. Něco, co by nikdo soudný nechtěl zažít.

A proto bych chtěl tamní obyvatelstvo aspoň trochu utěšit. Dát mu najevo, že je na tom sice zle, ale mohlo být i daleko hůře.

Protože to, co se na Mexiko přivalilo, se dříve či později zase odvalí. Ohrozilo to tamní obyvatelstvo, avšak ti, kdo to přežijí, přežijí. Ti, kdo byli evakuováni, se jednoho dne budou moci vrátit domů a začít tam zase žít tak jako dříve; samozřejmě po vynaložení odpovídajícího úsilí, ale možné to bude. Infrastrukturu lze obnovit a život půjde dál. I a nejen díky oněm četným policistům a vojákům.

Zatímco jsou místa na Zemi, kde to (ač se to třeba nemusí na první pohled zdát) tak dobře nevypadá.

Dejme tomu Evropská unie.

Protože to, co se přihnalo a stále žene na Evropu a co tuto přivádí do pohotovosti, nezeslábne ani nikam neodtáhne. Ač se jedná o dost možná největší kalamitu, jakou kdy tato místa zažila, nikdo se neobtěžuje s vyhlášením stavu ohrožení, jen málokdo z odpovědných se snaží domýšlet katastrofální dopady na místní infrastrukturu a školy se namísto uzavírání nechávají napospas vlně, jež je nepochybně stáhne ke dnu.

A nikdo neorganizuje evakuaci ohrožených lidí, protože je nad slunce jasné, že není kam se přesunout do bezpečí a sotva by byla naděje na pozdější návrat spojený s návratem do starých kolejí. Ani nasazení vojáků a policistů neskýtá přílišné naděje, jsa pouhou kapkou ve valícím se moři.

Prostě má Mexiko naději, že se z právě prožité rány vzpamatuje. U Evropy bych si tím zase až tak moc jist nebyl…