Jan Amos Komenský by měl radost, kdyby se o tom dozvěděl. Kdyby si jako já mohl s potěšením přečíst o tom, že přestáváme být národem hlupáků. Tedy přesněji řečeno národem majícím příliš mentálně postižených dětí.
Protože prý je tomu vážně tak. Mentálně postižených dětí prý u nás ubývá (http://www.novinky.cz/domaci/394868-mentalne-postizenych-deti-ubyva-zatim-jen-na-papire.html). Dlouho, předlouho jsme měli skoro dvakrát víc mentálně postižených dětí než jiné země, ovšem počínaje rokem 2009 se tento stav počal měnit a za dobu, jež od tohoto památného roku uplynula, u nás klesl počet takových dětí o skoro dvě pětiny. A přiblížili jsme se tak mezinárodnímu průměru, jenž obnáší podle Oxfordské univerzity 1,84 procenta mentálně postižených dětí.
Dětí s těžkými mentálními vadami u nás prý sice máme stejně jako dříve, ubylo však těch s lehčím postižením, těch, jimž bylo naměřeno IQ mezi 50 a 69 body. Ty zmoudřely. Totiž…
Vlastně „zmoudřely“. Protože jich sice ubylo, není to však zásluhou jejich. Našich mentálně postižených dětí ubylo díky… „zdokonalení posudků mentálních postižení a širšímu posuzování vlivů na vývoj dětí“. Tedy díky přičinění se institucí, jež o mentální úrovni našich dětí rozhodují.
Bylo rozhodnuto, že pouhé inteligenční testy nemusí stačit. Že by se diagnózy neměly vydávat unáhleně a neměli bychom se spoléhat jen na to, že se dítě jako mentálně postižené projevuje. Protože skutečné schopnosti a možnosti uplatnění v životě prý byly a jsou leckdy maskovány negativními vlivy života v převážně romských ghettech, kde se děti nemohly vyvíjet a pak v testech inteligence nebodovaly.
A tak začala Česká školní inspekce psychologická poradenská zařízení kontrolovat. Zda jsou diagnózy opřené o kvalitní vyšetření, zda se zaostávání některých dětí nedá vymazat pouhou pomocí dítěti a zda toto tudíž nemá být zařazeno mezi vrstevníky v běžné škole a zaopatřeno dejme tomu asistentem…
A jsme u zakopaného psa. Zde je pravá příčina toho, proč jsou naše děti v poslední době stále „rozumově vyvinutější“, proč u nás klesají počty těch mentálně postižených.
Protože podle ministerských plánů mají takovéto děti více mířit do běžných základních škol. A bude tak prý daleko důležitější než dříve „citlivé posouzení dětí“ v pedagogicko-psychologických poradnách nebo speciálních pedagogických centrech, jež vydávají doporučení, zda je vhodnější vzdělávání ve škole běžné nebo speciální.
Protože tato odborná zařízení mohou zařazení „zvláštňáků“ do běžných škol výrazně napomoci. Když řeknou, že ty děti nejsou mentálně postižené, že jsou jen zanedbané. A šup s nimi do normální školy. Což prý může zlepšit jejich stav, může jim to zajistit přístup k lepšímu vzdělání, získání kvalifikace a zaměstnání.
Papírově. Stejně jako dnes papírově děláme z mentálně nevyhovujících dětí pouhé oběti prostředí, jimž se má zvláštní péčí pomoci.
Jenže i jestli je to pravda, proč vlastně? Nic proti těm dětem, jež mají mozek v hlavě, jenž ale nemohou ve svém rodinném prostředí rozvíjet, ale… K čemu ta jejich slavná inkluze?
Vy vážně věříte, že zaostalé, avšak mentálně nepostižené dítě z ghetta, jež se dostane na lepší základní školu a stát mu poskytne na nanejvýš pár hodin denně asistenta, má zářnou budoucnost? Já ne. Takové dítě by – pravda – budoucnost mohlo mít, to bychom ho však museli z oněch neutěšených poměrů dostat, nefunkční rodině ho sebrat a dát na výchovu někomu lepšímu. Jenže u nás nejsme v Norsku…
A tak se „zvyšuje inteligence“ našich dětí. Aby nechodily do běžných škol coby mentálně postižené, ale coby nepodnětným prostředím negativně ovlivněné. Což vyjde v konečném důsledku nastejno. Mentálně postižené dítě a dítě, které žije po většinu života jako divoké zvířátko, znamenají pro školy totéž. Pár hodin v normálním prostředí nenahradí roky života v „divočině“. Nic se nezmění.
Tedy až na jednu maličkost. Že budou zahraniční i naši kritici domnělé diskriminace ve vzdělávání spokojeni a jako národ budeme „moudřejší“.
Papírově.
Protože myslí-li si politici, že přinese zásadní zlepšení situace, když vše zakamuflujeme tak, aby se z mentálně postižených stali div ne dřímající skrytí géniové, musím si o nich myslet jediné.
Že i v jejich případě nehrály testy inteligence rozhodující roli. Že se i u nich spíše přihlédlo k…
