Že je pan Radana vášnivý a zdatný zahrádkář, to se vědělo široko daleko. Všichni věděli, že tento dokáže na svých záhonech učiněné divy, že on sklidí úrodu i za těch nejnepříznivějších podmínek, kdy jiným zbude ze záhonů často jen vyprahlá poušť či naopak bažina a oči pro pláč.
Jenže jeho dnešní počínání bylo prazvláštní. To, co právě na svém záhumenku dělal, bylo pro všechny kolemjdoucí zhola nepochopitelné. A tak se kolem něho záhy srotil celý zástup vesničanů.
Ovšem pan Radana nedbal jejich udivených pohledů. Dál se vrtal v zemi a činil stále stejně. Nelogicky.
Vyňal z půdy jednu sotva několikacentimetrovou rostlinku, jež se měla v budoucnu změnit v ředkvičku, opatrně ji vsunul do ponožky, jichž tu měl na trávníku rozloženo nemálo, a v této ponožce ji zatlačil zpět do země. Pak vydloubnul sazeničku druhou, třetí, čtvrtou,… A s těmito učinil nejinak.Sousedé se počali dohadovat, co se za tímto počínáním skrývá. Že by nějaká nová metoda pěstování? Že by nějaká recese?Dlouho, předlouho se handrkovali. Ale protože byl pan Radana zaneprázdněn a neměl čas na řeči, nakonec se rozešli.A zburcovaly je až záblesky majáčku, jenž tu o několik hodin později nezvykle prořezával nastalou temnotu. To pan Radana nedobrovolně odjížděl.A pravda vyplula na povrch až druhého dne. Pana Radanu odvezli do blázince. Tam, kde se doktorům snažil tvrdošíjně namluvit, že jeho zmíněné počínání nebylo ani trochu bláznivé.Protože ve zprávách přece hlásili přízemní mrazíky! A on nechtěl nic riskovat.A tak nasadil každé ze svých sazenic kvalitní ponožku. Přece si nenechá celou úrodu pomrznout!
