Sousedská bajka

Dřív jsem se svými sousedy vycházel přímo skvěle. Jak jenom jsme si v oněch časech rozuměli! Ani v nejmenším to mezi námi vesměs nezaskřípělo. Jenže pak…

Pak mi jeden soused jednoho dne vysypal přes plot na mou zahrádku koš smetí. Nebylo mi to právě příjemné, jenže když se to po tolika letech spokojeného soužití stalo jednou jedinkrát… Asi měl špatný den, pomyslel jsem si a pomyslně nad tím mávnul rukou. Došel jsem k onomu plotu, sousedův odpad vzal a zrecykloval. Něco jsem dal do kompostu v naději, že až nastane čas, přispěje toto k ještě většímu rozkvětu mé zahrady, něco jsem naložil na vozík a roztříděné odvezl do sběrny druhotných surovin, což se mi sice ani v nejmenším nevyplatilo, ale aspoň něco málo mi z toho káplo; no a zbytek jsem zkrátka vhodil do mé popelnice, věda, že za vypořádání se s tímto budu muset zkrátka zaplatit.

Poradil jsem si s tím. Jenže…

Sotva byla ona sousedova nepříjemná hromádka ta tam, objevila se na mém pozemku další. Soused zřejmě usoudil, že když jsem si poradil s tou první, poradím si i s druhou. Jemu to prospěje a já už to nějak zvládnu. A šup ke mně s dalším kbelíkem!

A pak s dalším a dalším a dalším…

Ze zprvu normálního spořádaného souseda se v krátké době stalo učiněné prase. Svou zahradu zaneřádil kdečím, natahal si tam všechno, co se v okolí nikomu nelíbilo a nehodilo, a když toho pak měl čas od času už moc a nevešlo se mu to tam, zkrátka něco z toho hodil přes plot ke mně. Protože proč by měl žít v onom chlívku jenom on, zatímco moje zahrádka se jevila být tak útulnou, až to všechny pozorovatele bilo do očí?

Čím více měl zaneřáděnou zahradu svou, tím častěji zaneřáďoval i tu moji. Nejprve jen tak nenápadně, posléze však neskrývaně. A nakonec přímo žádal. Že už jsou krysy uhnízděné v jeho zahradě přesycené a tak je mou povinností mu od onoho smetí dopomoci. Mám převzít část toho, co si tam dovlekl a následně shledal nadbytečným a nepoužitelným.

Cpal toho ke mně čím dál víc, mně navzdory. K potěše mých vlastních krys a otravného hmyzu, nikoliv ku potěše mé. A je nasnadě, že se naše vztahy postupně horšily a horšily. Lapal jsem ony ke mně se přesouvající všežravé, obtěžující a nejednou i choroby roznášející tvory, snažil se ze všech sil, aby se mi noví vyhnuli, vymetal hory odpadu. A pranic jsem nedbal láteření ostatních sousedů, že tím, že vyklízím zahrádku svou, nutím ony hlodavce zabydlovat se v zahradách okolních, jejichž očista neprobíhala tak zdárně. Prostě jsem zveleboval to své a sousedé, chtějí-li, ať činí nejinak.

Vztahy se horšily a horšily a horší se dodnes. Dokonce jsem se uvolil, že sousedům půjčím i své pastičky a přispěji jim na prostředky proti oněm škůdcům a na košťata a úklid, ale ani to jim nebylo dost.

A tak už dnes své sousedy nejednou skoro nenávidím. A posílám je s jejich dalším mně vnucovaným odpadem někam. Vy méně slušně vychovaní jistě víte kam přesně.

A nevidím na tom nic nenormálního. Oni ano.

Oni sousedé, jež dneska už všichni dobře znáte.

Znáte, že? Ty, kteří se dosud nemají k tomu, aby začali stavět ploty…