Sněhulákání

Když se krajina pokryje sněhem, máme v mžiku utrum s nejednou z radovánek, jež nás provázejí za teplých ročních období. Pomineme-li vany a plavecké stadiony, nelze se již koupat, nelze se více kochat květy jinými než těmi v domácích květináčích či vytvořenými mrazem na okenních sklech,…

Ovšem ani v zimním čase nejsme nuceni zříci se radovánek. Protože i v zimě se dá leccos podniknout.
A tak kupříkladu můžeme namísto toho, abychom si váleli šunky doma u televize, jít válet ven sněhové koule. A když už tyto válíme, nemusíme tak činit jen bezúčelně. Protože dá-li se koule ke kouli, může vzniknout třeba i dílo bezmála umělecké, dílo téměř jako od sochaře.
Ano, mám na mysli sněhuláka.

Jak se takový sněhulák staví, to asi vesměs známe všichni. Výjimkou budou leda tak příliš malá a dosud nezkušená dítka, případně pak i čerství imigranti ze zemí, jež sněhem neoplývají. Když napadne dostatečná sněhová duchna, je už vlastně půl práce hotovo. Protože bez sněhu se sněhulák postavit nedá, zatímco s dostatečně vlhkým sněhem už je to hračka.Stačí uplácat relativně nevelkou sněhovou kouli a tuto povalovat po zemi, totiž chtěl jsem říci po sněhu, dokud tato samovolně nedoroste do patřičné velikosti. Poté uválíme obdobným způsobem kouli druhou, o něco menší, a následně ještě třetí, nejmenší.Tyto postavíme na sebe, postaráme se, aby tyto splynuly v jeden celek a už tu máme bílého muže (případně po menších úpravách bílou ženu), jemuž (či jíž) chybí k dokonalosti již jen něco uhelných knoflíků, červený mrkvový nos a nejlépe něco hrncovitého na hlavu a košťatovitého do ruky.A už je to uděláno, už je to hotovo. Netrvá dlouho a můžeme si uplácat jednoho nebo třeba i povícero sněhových kamarádů. Těch, kdo nám budou kdykoliv stát věrně po boku, kdo nám budou třeba „hlídat“ zahrádku, sloužit jako zmrzlí vrátní u dveří nebo co já vím co ještě.Prostě i v zimě je čím se zabavit. Něčím, co má na rozdíl od našich jiných počinů jednu nevýhodu i výhodu zároveň. Že se nám sněhuláci nikdy nepřemnoží a že nás sebehorší výtvor nedeklasuje na trvalo. Protože po zimě přijde vždycky jaro…A sněhuláci do jednoho roztají. Aby uvolnili místo pro novou generaci, jež se dozajista znovu zrodí, jakmile napadne sníh napřesrok.