Snad neinspiruji naše Dienstbiery

Snad každý člověk zná na světě místa, která mu přirostla k srdci, která měl a má rád. A dost pravděpodobně zná i místa, která „nemusí“, i místa, na která vzpomíná nerad, kde mu bylo nedobře a kam by se jen nerad vracel.

Platí to samozřejmě i pro mě. Mám rád první „exotiku“, kterou jsem po devětaosmdesátém roce poznal, tedy Rakousko, mám vcelku rád Německo a o Jižní Africe mluvit naprosto netřeba. Nemám nic třeba proti Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Řecku, Francii ani Spojeným státům, kde mi sice rozhodně nebylo špatně, ale nijak extra mi tyto nepřirostly k srdci. No a o Kanadě se rozepisovat nebudu, abych se vyhnul neslušnému výrazivu.

Prostě jsou místa, která mám(e) i nemám(e) rád(i). Což platí pro všechny, kdo někdy někde byli.

A platí to prý i pro uprchlíky (http://blisty.cz/art/80440.html#sthash.Uk8sKfDC.7eEpzMAO.dpuf). I těm je někde lépe a někde hůře. A v Evropě se zdá, že by jim mělo být dobře, když se sem tak často a v takovém množství hrnou. Ale prý tomu tak v mnoha případech není. A to i v zemích zaslíbených, kam je to táhne víc než k nám a kde na ně bývali vždy tradičně hodní. Nejen tam, kde jim domácí dělají kdejaký naschvál, jen aby je vypudili.

Vezměte si třeba takovou běženci oblíbenou destinaci, jako je Švédsko. Člověk by čekal, že ti z nich, kdo se do něj o své vůli dostali, budou jásat.

A představte si to – nejásají!

A někteří z tamních migrantů prý dnes dokonce chtějí z onoho jejich vysněného ráje pryč. Ne proto, že by se tam nedalo žít, ale proto, že je pro ně tato země (jaké to překvapení!) příliš odlišná. Žije se tam tak, že je to prý pro ony přistěhovalce neúnosné. Že je to snad i horší než doma.

Třeba takoví někteří syrští uprchlíci… Jak prý zjistila arabská mutace deníku Huffington Post, jsou tam i tací, kteří se nedokážou vyrovnat s kulturními rozdíly a jazykovou bariérou a proto se dobrovolně rozhodli vrátit na Blízký východ.

Protože jaké jenom hrůzy je to v tom Švédsku potkaly!

Třeba takový držitel zvláštního damašského bakalářského titulu inženýra se zhrozil při představě, že tam bude muset začínat od nuly. Že bude rok čekat na povolení k trvalému pobytu, další rok potrvá, než si tam bude moci přivézt rodinu, léta potrvá, než se naučí jazyk, než mu uznají vzdělání a najde práci. Sedm nebo osm let by mu prý trvalo, než by začal nový život, a tolik času ztratit nehodlá. A tak raději poputuje někam jinam, protože „svou rodinu uživí kdekoliv“.

Jiná syrská migrantka se též rozhodla vrátit na Blízký východ, protože si do Švédska nyní nemá šanci přivézt své děti a ilegálně si je tam prý přivézt nehodlá.

No a zatímco ta právě zmíněná chce ze Švédska pryč, protože tam nedostane své děti, další imigrant je tam dostal, ale teď s nimi odejde zpět do Turecka. Protože by mu je tato severská země zkazila, v ní se podle něj děti vychovávat nedají. Je tam na něj moc svobody a bojí se, aby se mu dospívající dcery nespustily s nějakým klukem a syn nezačal nedej bože pít alkohol. Protože to všechno se ve Švédsku může a pro onoho uprchlíka se to stalo doslova noční můrou, kvůli níž už hrůzou ani nespí a jež ho děsí na každém kroku.

No a podle posledního zmíněného imigranta je přímo hrozné, jak jsou ti Švédové nespolečenští a introvertní a jak neumí komunikovat. Ulice jsou tam prý po šesté hodině večer naprosto prázdné, nikde žádné kavárny, bary otevřené jen o víkendech. Prostě nuda a mizérie. A navíc ještě problémy jako učení se jazyku, hledání práce, rasismus,… A tak raději hrrr někam, kde mu rozumí a kde bude mít rodinu a přátele. Pryč ze Švédska!

Prostě takto hrozná je ta evropská realita. Něco naprosto neakceptovatelného, něco, v čem se zkrátka údajně nedá žít. A tak odtud i někteří z nebohých syrských migrantů prchají pryč, a to zpět směrem domov.

A jak na to asi zareagují „Dienstbierové“? Přece těm „zklamaným chudákům“ jenom nepopřejí šťastnou cestu! Co by si o nás tam (nejen) v Sýrii pomysleli, že? Kdy přijdou s nápadem, že by se mělo otevřít víc kaváren a barů, že bychom měli víc vycházet do ulic a veselit se s imigranty, že bychom se měli učit jejich jazyky, akceptovat kdejaký cár papíru potvrzující údajné vzdělání, zakázat sex nesezdaných a konzumaci alkoholu?

Aby nás ve světě nepomluvili. Aby nás měli rádi jako já třeba Jižní Afriku a nemysleli si o nás to, co já o Kanadě. Vždyť jsou to přece naši hosté. A host do domu, bůh do domu…