Skoro nic neřešící řešení

Neslýchám takové zprávy rád a nerad se jimi i zaobírám. A to navzdory tomu, že mi bylo až doposud přáno a já se v podobné pozici neocitl. Jenže co není, může jednou být.

Jak se snad všem našincům přes média (http://bleskove.cz/politika/1255-nastvana-ministryne-skolstvi-pokud-skola-o-sikane-ucitelky-vedela-mel-by-reditel-skoncit) doneslo, byla na střední průmyslové škole v Praze 10 svými třemi žáky šikanována tamní učitelka. A nadělalo se kolem toho tentokrát hodně humbuku. Leckomu tento stav věcí, celek i jeho detaily, jež postupně vyplouvaly na povrch, hnul žlučí. A není divu. Tohle přece není normální! Aby žáci dohnali učitelku svým chováním až ke kolapsu a dost možná i ke smrti.

A tak se logicky objevily i požadavky, aby se to řešilo. A aby se to řešilo jinak, než jenom podmínečným vyloučením a trojkou z chování, jichž se provinilcům dostalo.

Studenti, rodiče i veřejnost v nejednom případě dokonce požadovali, aby odstoupilo vedení školy; petici v tomto duchu prý podepsaly více než dvě stovky lidí. A vedení samo, jež své posty opustit odmítlo a jež se omezilo jen na řeči o tom, že není příčinná souvislost mezi zmiňovanou šikanou a učitelčiným úmrtím, se ocitlo na pranýři.

A ke „kamenujícím“ se vcelku očekávatelně přidala i paní ministryně školství. Jež měla naštvaně prohlásit, že věděla-li škola o šikaně oné učitelky a nic nepodnikla, mělo by její vedení, jež vinu odmítá, skončit. Měl by být zřizovatelem, v tomto případě pražským magistrátem, odvolán ředitel.

Protože podle paní ministryně mají všichni zúčastnění převzít objektivní odpovědnost za to, že k něčemu takovému mohlo dojít.

Skvělá myšlenka. Jenže se obávám, že za to jako obvykle padne nanejvýš pár hlav. A hlavní protagonisté, hlavní viníci tohoto stavu věcí, opět uniknou. Protože možná bude odvoláno vedení oné školy, možná vyloučí i ony tři provinilce, mohlo by padnout i pár trestů pro ty ze žáků, kdo o tom věděli a mlčeli, byli-li tací. A konec.

A pak už budeme moci akorát tak ukolébáni čekat na to, až se tato situace bude někdy někde opakovat. A opakovat se bude. Nelze jinak. Dokud…

Dokud se nezjedná skutečná náprava. Dokud si neposypou hlavu popelem ti, kdo udržují status quo, a nezačnou konat. Kdo?

Ministerští páni. A nejen ti z ministerstva školství.

Protože co vede nejednou k takovýmto situacím? Do značné míry mimo jiné i už jenom prostý fakt, jak je naše školství financováno.

Stát už dávno umožnil vznik četných ústavů nejednou neznámo proč jako střední školy či učiliště zvaných, a do dnešních dnů je financuje podle toho, kolik žáků tyto instituce navštěvuje. A když nám klesá populační křivka a často i úroveň toho, co je k dispozici?

Aby se taková škola uživila, musí nabrat minimálně tolik a tolik žáků. Jinak nebude mít peníze na existenci. A když pak není nikdo lepší, bere se i „odpad“. Onen šikanující „odpad“. Který se posléze na takové škole musí i udržet, je-li to aspoň trochu možné. Protože odejdou-li takoví žáci, „odejdou“ s nimi i peníze od státu. A škola bude živořit nebo se bude dokonce muset zavřít.

A tak zkrátka nebude líp. Dokud bude situace taková, jaká je. Dokud někdo tam nahoře nezajistí, aby školy vyžily i poté, co se podobných existencí zbaví. Nebo dokud někdo tam nahoře nedostane dokonce osvícený nápad a neprosadí zrušení jakékoliv povinné školní docházky.

Teprve až bude vzdělání privilegium a ne zákony nařízená povinnost, zmizí šikana ze škol. Až se ředitelé nebudou bát vyhodit pachatele takovýchto zvěrstev, protože bez peněz za ně hrozí škole zánik nebo protože jsou jejich rodiče zazobanými sponzory, kteří škole zaplatí to, co tato potřebuje, ale ze státního si to dovolit nemůže, teprve až budou všichni vědět, že bez vzdělání nelze slušně žít, bude líp.

Ale to případné odvolání vedení nějaké „potrefené“ školy nevyřeší. To je v kompetenci daleko výše postavených lidí. Politiků, kteří by místo nějakých pokusů o integraci mentálně postižených žáků do běžných škol měli uvažovat i o tom, jak to zaonačit, aby se učitelé nemuseli nechat šikanovat. Jenom proto, že jejich škola zkrátka takové „studenty“ potřebuje. Že bez nich – bohužel – leckdy vůbec nemá záruku existence. Tedy peníze na svou existenci.