Sáňky jsou dopravním prostředkem, jenž má nejednu přednost. Ve srovnání se svými kamarádkami lyžemi nevyžadují tolik cviku a takovou schopnost udržet rovnováhu, na rozdíl třeba od tříkolky na nich netřeba po celou dobu jízdy usilovně šlapat a na rozdíl od automobilu na ně není nutno vlastnit řidičské oprávnění, chodit na technické kontroly, kupovat pohonné hmoty a investovat třeba do povinného ručení.
Prostě by takové sáně byly skvělým, ba přímo ideálním dopravním prostředkem, kdyby tu nebylo jako všude jednoho ale… Kterým je pochopitelně nezbytná potřeba sněhu.
Protože sáňky bez sněhu, to je jako… jako… Prostě to není ono.
A tak, když v zimním čase napadne ona bílá nadílka, nic nebrání tomu, abychom vyrazili sáňkovat. V ideálním případě na nějakou tu vyvýšeninu, na kterou je sice nutno sáně s vypětím sil vytáhnout, ale následná jízda dolů po svahu toto příkoří kompenzuje.
Sáňky se ovládají jednoduše. Tak, že na ně člověk usedne na vrcholku kopce, odpíchne se a pak se už jen stará, aby se nepřevrhnul či nenabral kolizní kurs na jiné účastníky sjezdového provozu nebo na nějakou pevnou překážku.
Pokud pak není kopec k mání, je situace poněkud komplikovanější, protože je nutno sehnat někoho, kdo toho na sáních sedícího jedince potáhne. Nejlépe jsou na tom v tomto ohledu malá dítka, jež přemluví své dospělé příbuzenstvo snáze než otylý tatík.
A to je vám radosti, když se tento dopravní prostředek uvede v chod! Když jede či přímo sviští ze svahu někam do hlubokého údolí! To je výskotu, smíchu, legrace! Neopakovatelný, byť zimu co zimu opakovatelný zážitek.
A proto, napadne-li sníh, vyrazte s tímto bezmotorovým vozítkem ven klidně i vy. Protože sáňkovat mohou malí stejně jako velcí, případně všichni pospolu.
Oblečte si něco teplého, nasaďte kulicha a rukavice, vezměte sáně. A táhněte.
