Určitě nejednou i vás napadlo, že jsou ti Američané nějací divní. Anebo že jsou aspoň o dost jiní. V lecčem. Třeba i v tom, co se dnes doneslo až k mým očím a čemu bych u země, z níž vzešlo „harašení“, asi nečekal.
Že prý New York povolil používání WC a šaten… podle genderové identity (http://www.denik.cz/ze_sveta/new-york-povolil-pouzivani-wc-a-saten-podle-genderove-identity-20160311.html). Tedy že tam nemají mít šatny a toalety striktně rozdělené na pánské a dámské co se tělesných schránek jejich uživatelů týká, nýbrž že tyto mají být rozděleny „pocitově“.
Nosí-li tam tedy žena ve své hlavě skálopevné přesvědčení, že je mužem uvězněným v nesprávném těle, má mít nezadatelné právo kdykoliv zamířit do prostor vymezených tradičně výhradně mužům, a je-li muž vnitřně přesvědčen, že je příslušnicí něžného pohlaví, má se mu dostat práva sdílet prostory určené příslušnicím opačného pohlaví.
Tento výnos newyorského pana starosty by se měl dotknout údajně až 25.000 lidí, kteří v New Yorku žijí a kteří mají změněnou sexuální identitu nebo se tuto chystají změnit. Vynutily si to tam prý organizace hájící práva sexuálních menšin, podle nichž je nutné hájit práva všech skupin obyvatelstva.
A tak budou tamní muži a ženy moci vstupovat na veškeré toalety a do všech šaten v městských budovách, v parcích nebo sportovních a volnočasových centrech, a to podle toho, jak se pohlavně identifikují. A protože je tam demokracie, nebudou se tací „zbloudilci“ ani muset prokazovat nějakým jejich odlišnost potvrzujícím dokladem.
Jsou prostě ti Američané divní. Ne že bych měl něco proti možnosti, aby se v mé přítomnosti převlékalo opačné pohlaví, ne že by mi bylo nějak mimořádně proti srsti vykonávat potřebu s „chlapem v ženském těle“… Ale…
Nechápu, jak jim to tam může v praxi fungovat.
Protože u nás v Evropě bych ve fungování něčeho podobného nevěřil. Ani náhodou. Jakkoliv jsme vlastně zamlada měli na vysokoškolských kolejích společná WC na poschodí a i sprchy jsme si tu a tam „zespolečňovali“. To však bylo společné jenom nám, kteří jsme se znávali. Kdežto mezi cizími lidmi…
Opačně by se nejspíše svět nezbořil, ale nedokážu si představit, že by u nás chlapi klidně zamířili „na dámy“. To by byl cirkus přinejmenším srovnatelný s Clintonem a Lewinskou.
A už vůbec si nedokážu představit toto v Evropě dnešních dnů. Kdy si Evropanky nejednou i na veřejnosti „mají udržovat odstup od migrantů alespoň na délku paže“ a kdy se kvůli migrantům už leckde nesmí mužští vyskytovat v blízkosti žen třeba ani ve společných částech plováren.
Aspoň prozatím. Než naše lidskoprávní organizace dostanou nápad podobný tomu americkému. Že jsme si všichni rovni a nelze nás tak od sebe oddělovat, stavět mezi nás stěny…
