Mám kamaráda. Kamaráda, který má hluboko do kapsy. Sice nemá, jak se říká, jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, ale přesto musí hledat, než v této nalezne nějakou tu korunu, již posléze několikrát obrátí, než ji utratí.
Nebo spíše neutratí. Protože tento můj kamarád na tom je tak zle, že na tom není ani trochu zle. Právě naopak. Díky tomu, jak špatně se má, se má dobře, ne-li přímo skvěle.
Protože jenom si to vezměte! Třeba tuhle…
Přišel do samoobsluhy, a zatímco já hledal na cenovkách nějakou tu přijatelnou cenu, on si ládoval do košíku vše, co se mu jenom zlíbilo. A poté, co už to vybrané sotva vlekl, zamířil k pokladně. A ani se nezdržoval vykládáním zboží na pás. Prostě řekl, že je chudý, a šel domů. S nákupem, bez placení.
Odnesl nákup a vydal se k doktorovi. Byl nějaký trochu nastydlý či co. Nechal se tam vyšetřit, dostal recept na nějaké kapky a pilule, jaké si většina z našinců chodí kupovat i bez předpisu, zamířil do lékárny, kde své léčivo dostal, a řka, že je nízkopříjmovou osobou, odešel, aniž by byť i jenom doplatil rozdíl mezi tím, co platí pojišťovna a co lék skutečně stojí.
Nasedl do nového auta, které si nedávno přivezl ze značkové prodejny, maje tento bourák rovněž zadarmo. Nezaplatil za něj s odkazem na to, že má příliš nízké příjmy. A nyní s tímto zajel k pumpě, bez placení natankoval a jel na dovolenou. Do hotelu, kde rovněž platit nebude. Ani za ubytování, ani za plnou penzi.
Protože on je chudý. A když je chudý, přece nebude platit! To ať si dělají ti majetnější…
Má byt, chatu, manželku ověšenou drahými šperky, má… Prostě všechno, na co si jenom člověk vzpomene. Má to, aniž by za to na rozdíl od lépe vydělávajících našinců platil. A díky tomu má vlastně i dost slušné úspory.
Takového kamaráda mám. A jeho jedinou smůlou je, že je… imaginární.
Tedy vymyšlený.
Protože každý ví, že takhle to v životě nechodí, že je to nenormální, nespravedlivé a nemůže to fungovat.
Myslí si to snad každý soudný člověk. Vyjma… komunistických poslanců. Ti nyní třeba navrhli (http://www.denik.cz/ekonomika/dvorak-rozsirenim-osvobozeni-od-poplatku-ct-prijde-o-730-milionu-korun-20160203.html), aby lidé s příjmem, který nepřesahuje 2,5násobek životního minima, nemuseli platit koncesionářský poplatek za televizi. Tedy aby ti, kdo vydělávají do 8.525 Kč, nemuseli za televizní přijímač odvádět České televizi 135 korun měsíčně. Což by u všech takových lidí dohromady představovalo úsporu 730 milionů Kč.
Tento názor poslanců KSČM se pochopitelně nelíbil. Hlavně České televizi. Protože… by podle svého generálního ředitele musela omezit výrobu, veřejnou službu, nedostávalo by se na produkci zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů. Tečka.
A má to i logiku.
Jenže to, co by asi mělo v normální demokratické společnosti zaznít jako úplně první, nezaznělo. A sice to, že je to vlastně ve své podstatě stejná zrůdnost, jako to, co jsem popsal v úvodu.
Nemám nic proti chudým lidem, nemám v úmyslu jim ubližovat. Jenže jsem zkrátka názoru, že takovým se má pomáhat v první řadě tím, co je pro jejich život nezbytné nebo aspoň důležité. Jako jsou běžné jídlo, nějaké to oblečení a obutí, pro nejbědnější snad i jakýs takýs charitativní nocleh, nezbytná lékařská péče.
Ale že by zrovna televize měla být tím, co jim má být v nouzi k dispozici bezplatně… A pochopitelně na účet nás bohatších, kteří bychom to zaplatili… Protože přece nelze omezovat příjmy média, jehož úkolem je nás masírovat, abychom si nedej bože nedělali na leccos nepříjemný vlastní názor…
Myslím, že to už by bylo vážně nakročení ke kapitalistickému socialismu. Přesněji další nakročení. Protože se první krůček udělal už dříve, kdy už byly koncesionářské poplatky odpuštěny některým z nás.
Těm, kdo mají příjmy ještě o něco nižší než ty nyní uváděné, pochopitelně. Nikoliv těm, kdo se třeba ani jediným koutkem oka nekouknou na jimi nedobrovolně placené pořady ČT.
