Problémy v ráji

V křesťanském nebi, tedy tom nebi, jež je nám od nepaměti dobře známé, to už nějakou dobu vřelo. A byl k tomu věru pádný důvod. Protože do tohoto migrovalo stále více duší ze sousedního nebe islámského.

Bůh, vládce nebe křesťanského, byl sice vševědoucí a všemohoucí, ovšem náhle byl se svou všemohoucností tak jaksi na štíru. Protože co mohl dělat, když si anděl pro lidská práva s andělem spravedlnosti usmysleli, že budou ony migrující duše z ráje jiného přijímat, a anděl průmyslu a obchodu jim přitakal s odkazem na to, že kvůli hříšnosti našich lidí na Zemi není dost vlastních pracujících duší? Anděl vnitra se sice činil, seč mohl, jsa ve svém počínání dokonce podporován andělem obrany, jenže co tito zmohli, že? Když se proti nim postavila i bezmála celá na ně tlačící Nebeská unie…

A tak duše z islámského nebe zaplavovaly nebe křesťanské. Mohly si to dovolit, neboť „u sousedů“ se dušičky naopak množily jako o závod, maje tam na každý den k dispozici sedm panen. Přicházely stále nové a nové duše, jimž coby nehmotným nezabránily žádné ploty ani nasazení početných strážných andělů, kteří ve snaze ochránit svůj ráj chyběli jinde, kde jich též bylo zapotřebí.

A není divu, že se to při tomto vývoji potento nejenom v nebi, ale i na samotné Zemi. Protože kdo z našinců by se za tohoto stavu věcí chtěl dostat do nebe, že? Lid pozbyl víry, přestal navštěvovat kostely a modlil-li se, pak leda ve chvílích, kdy viděl, kam to všechno spěje.

Každý z exkřesťanů dospěl k poznání, že než tohle… to chce raději do horoucích pekel. Vyplní se mu to?