Politici snad vážně jednou mysleli hlavou!

Náš ministr přes spravedlnost si dovolil představit nám svou novou koncepci. A nelekejte se, nepanikařte, nepokoušejte se věšet nebo skákat z římsy. Protože se tu na naší politické scéně zrodilo cosi, co lze považovat za rozumné.

Je to divné, zní to přímo jako sci-fi, ale je tomu zkrátka tak. Výjimečně se vyplodilo něco, co má racionální základ a nevede přímo do horoucích pekel nebo jiných nevábných míst.

A tím něčím je strategie, jak by mělo do deseti let vypadat české vězeňství (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/vezen-musi-vedet-co-se-sebou-po-propusteni-slibuje-si-od-nov/r~d8f32f22b52711e5b745002590604f2e/). A navzdory „tradicím“ se tu nemluví jen o tom, že by se mělo vyhodit oknem tolik a tolik peněz, jenom aby naše nekalé živly měly za mřížemi pohodlnější život. Navrhuje se něco, co by mělo být ku prospěchu těm tam stejně jako našincům tady na svobodě.

Krédem této strategie, koncepce vězeňství do roku 2025, je, že má vězeň vědět, co bude dělat po propuštění. A to nikoliv ve smyslu, že by měl ve své cele dobře promyslet, jakou lumpárnu spáchá, až bude zase venku.

Měl by se změnit systém přístupu k vězňům. Už od začátku by se mělo myslet na to, co s nimi bude na konci jejich trestu. Aby zlotřilci po vypršení svého trestu nekončili před branou věznice s pár korunami v kapse, nevěda, co dál. Což mnohé zákonitě opět vede na dráhu zločinu, protože takoví často ani nemají jinou volbu.

Je prý potřeba takovým pomoci, aby se mohli po odsezení si trestu zapojit do normálního života, aby se už nedostávali do křížku se zákonem. Tedy má se zásadně zlepšit vzdělávání a následné uplatnění vězňů. Vězeňství má získávat zpětnou vazbu, jaké profese jsou žádané, a na základě této nabízet vězňům možnosti kvalifikace a rekvalifikace. Aby z věznic neodcházeli lidé s rekvalifikací, o niž na trhu práce není zájem a s níž neseženou práci, zatímco v jiných oborech se zároveň kvalifikovaných zaměstnanců nedostává. Vězni zkrátka mají mít možnost se nejen vyučit, ale případně získat i středo- či dokonce vysokoškolské vzdělání. Což se sice děje už i dnes, ale v naprosto nedostatečném rozsahu.

Odsouzenec by měl hned při nástupu do vězení získat jakýsi program šitý právě jemu na míru. Měl by mít možnost se vhodně vzdělávat a pracovat, nově by měl mít v případě potřeby i možnost dluhového poradenství, aby mu po dobu věznění dále nenarůstaly dluhy a neměl tak vlastně jedinou možnost, jak se z mizérie dostat, a to dráhu zločinu.

Což by podle slov pana ministra Pelikána mělo v následujících deseti letech snížit recidivu odsouzených řádově o třetinu. Třetina těch, kdo se ze zmíněných důvodů za mříže vracejí, by se tak již vracet neměla.

Což je až sem dobrá zpráva. Jež však má jako všechno také svá „ale“.

Třeba to, že se doposud jedná pouze o rámcový materiál, jenž musí být ještě schválen vládou A konkrétní postupy se mají teprve rozpracovávat v následujících letech. Takže se dosud neví ani to, na kolik peněz by to mělo přijít. Nejen to, co už bylo zmíněno, ale třeba i zamýšlená ministerská preference těch zaměstnavatelů, kteří by si takto rekvalifikované vězně nechali i po jejich propuštění. Navíc by měly být neziskové organizace nápomocné při shánění práce a bydlení pro propuštěné vězně a už v blízké době by se měly zlepšit i… ale to teď nechme stranou, to už jsou klišé, jež by mohla znevážit výše popsanou myšlenku.

Myšlenku, jež je, jak jsem nadnesl, dobrá. Jakkoliv vzešla z míst, kde se to moudrostmi zrovna nehemží, tedy z vrcholné politické scény. A u níž by bylo dobré, kdyby se ji podařilo zrealizovat. Bylo by to dobré pro všechny.

Pro propuštěné i pro ty, mezi koho tito venku míří. Protože těm i těm by se žilo určitě lépe. Těm druhým určitě všem a z těch prvních těm, kdo nejsou „kriminálníky z profese“, kdo třeba jenom neměli na výběr.

Jen kdyby tak nebylo smutnou realitou, že se do zmíněného cílového roku ještě vystřídá pár ministrů a…