Pokud jste naše ministry sami neprokoukli…

Vcelku dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem se do tohoto článku pustil. Ne proto, že by to vyžadovalo příliš času nebo že bych nevěděl, z kterého konce to vzít, ale proto, že jsem náhle nenalézal vhodná slova.

Protože napsat o našich mocných, že jsou „píp“, kteří mi mohou políbit „píp“ a pak jít do „píp“, to by mi určitě u administrátorů blogu neprošlo; a to ještě ani nebyla ta nejjadrnější „píp“. A napsat místo těch „píp“ prostě „píp“, to by také nebylo to pravé, protože by to nebylo výstižné a lidé bez fantazie by nevěděli, jaká „píp“ že to mám přesně na mysli.

A tak jsem dlouho hledal slova, jak to napsat.

Třeba to, že závidím a zároveň se stydím před našimi slovenskými bratry. Kteří, jsa přehlasováni, neztratili tvář, nesedli před Evropou na pozadí a když už to jinak nešlo, udělají alespoň to, co se ještě udělat dá. Tedy budou se proti vnucené kvótě migrantů bránit soudně a svou nedobrovolnou porci imigrantů nebudou respektovat. Alespoň prý tedy dokud bude pan Fico premiérem. Protože Slováci si prý nenechají diktovat to, co je jim jednoznačně ku škodě, budou si stát i nadále za tím, za čím si stáli doposud. Slovensko je malé, ale nenechá si od velkých všechno líbit. Na Slovensku jsou pány domu Slováci.

Zatímco naše vláda, na kterou jsem byl poslední dobou po hodně dlouhé řadě let konečně zase jednou aspoň trochu hrdý, protože dávala najevo, že hájí vůli svého lidu, ač to nebylo líbivé v očích většiny jejích vlivných evropských partnerů, se po rozkazu od většiny Evropy náhle podělala a ohnula hřbet, namísto aby učinila aspoň totéž, co zmínění Slováci. Bila se takovou dobu hrdě do prsou, řka s výjimkou dvou pochybných ministerských odpadlíků, že bude naše zájmy hájit stůj co stůj,… a pak se páně Sobotkovými ústy zbaběle stáhla s tím, že nechce žalobami stupňovat napětí. V Evropě, pochopitelně… Doma tomu totiž bylo právě naopak, neboť zde podle mediální ankety 93,4 % lidí takový soudní proces s EU kvůli kvótám podpořilo a naši vládci navzdory tomu podpořili názor naší jednociferné menšiny. A podle pana Babiše je to tak správné, protože by nám to prý Evropa vrátila i s úroky. Podle očekávání zradil svůj lid nejzdiskreditovanější ministr Dienstbier, bránit nás však náhle nemínil ani ministr obrany Stropnický, ministr zahraničí se s chabou výmluvou, že je mu to líto, postavil na stranu zahraničí. Ještě pár hodin předtím se naváželi do Poláků, že zradili visegrádskou čtyřku, a pak náhle toto…

Snad si ani oni sami nemohou myslet, že si zachrání tvář třeba tím, čím se hájil pan Zaorálek. Že „povinné kvóty mají být jen dočasné a proto úterní rozhodnutí nelze označit zjednodušeně za českou prohru“. Zejména pokud týž politik dodal, že „nebyl stanoven strop pro jednotlivé země“ a „jedině společný postup dá EU sílu se s přílivem uprchlíků vyrovnat“, což v překladu znamená, že nám sem můžou strkat neomezeně imigrantů a my je vezmeme.

A pan Sobotka se pak snad přímo zbláznil. Protože svá slova nemohl bez pomatení smyslů nebo aktuálního stavu naprosté nepříčetnosti myslet vážně. Že prý „nás čekají další bitvy o realistický přístup k migrační krizi a potřebujeme, aby partneři v Evropě naše argumenty poslouchali…“ Míněno, že kdybychom je kvůli dnešním kvótám žalovali, neučiní tak, nebudou nás poslouchat. Zatímco takhle…

Takhle je určitě poslouchat budou!!! Tlučhuby, kteří si „pevně stojí za svým“ a pak v mžiku obrátí rychleji než korouhvička. Bačkory pod pantoflem, kteří se ani na pitomé gesto nezmůžou, byť se mohou v oné otázce opřít o naprostou většinu svého národa.

Totiž mohli. Už nemohou. Protože by museli mít o hodně koleček více, aby věřili, že jejich siláckým slovům ještě někdy někdo v této zemi uvěří. Nejen v mých očích klesli až na samé dno. Je volit nebudu, ani kdybych se měl snížit k někomu typu Okamura.

Jenže…

Pak jsem to prokouknul. Pochopil jsem, oč tu běží. A rázem jsem na naše ministry zase pyšný. Protože jsou vlastně nejlepší z nejlepších. No vážně!

Spolu s potupným krokem v otázce kvót nám totiž předestřeli i náš čerstvě schválený státní rozpočet na příští rok.

Jak se už nějakou dobu holedbají, je naše ekonomika na vzestupu. Máme se tak dobře, jako už dlouho ne, nezaměstnanost je na snad nejnižší možné hodnotě, dokonce i pět tisíc pracovních míst pro imigranty je tu k mání. Zanedlouho zvednou platy všem státním zaměstnancům, na krásných devět stovek navrch si přijdou důchodci, budou se cpát peníze do „strategických investičních akcí“. Dokonce bylo zmíněno i to, že se v tomto rozpočtu počítá i s výdaji souvisejícími s aktuální migrační vlnou, jakkoliv je to jen pár dní, kdy zaznělo, že dá EU na každého uprchlíka tak velké příspěvky, že si naše státní kasa naopak o sto milionů korun polepší… Navzdory této skvělé situaci, jež tu prý panuje, naši zemi v příštím roce zadluží o dalších 70 miliard korun, po sto miliardách letošních a horách peněz dřívějších. V následujících letech pak budeme prý mít deficit takový, že budeme dokonce splňovat požadavky EU pro přijetí eura; a, ač to nikdo neřekl, když už ty požadavky pro přijetí eura budeme splňovat, co kdyby se třeba zavedlo i u nás?

A v tom je skryta genialita našich politiků. Jež možná mnohým z našinců unikla. Jsou doslova geniální! Lepší než mnozí jiní, lepší než vzpouzející se Slováci. Protože…

Nechají k nám zavléci kdejakou pochybnou existenci. Nechají Al-Káidu, Islámský stát, Boko Haram a jim podobné chopit se u nás vesla… a pak už budeme my vymírající Češi jen zlomyslně přihlížet. Až zmíněné nepřátelské teroristické organizace zkrachují, jsa neschopné splatit ty obří dluhy, jež jim po našich politicích zůstanou na krku…

Vím, že je to hovadina. Ale prostě si nemohu pomoci. Nenapadá mne už nic jiného, jak opět nabýt duševní rovnováhy poté, co nad našimi politiky zjevně zlomili hůl a dezertovali i blaničtí rytíři. Což musí být vskutku tak, protože jinak už by dávno byli ze své hory venku.