Říká se, že chybami se člověk učí. A učí se těmito po celý život, protože se vždycky nějaká ta chybička vloudí. Prostě se svými chybami učíme a učíme a měli-li bychom tomuto tvrzení bezezbytku věřit, byli by naši mocní dost možná nejučenějšími z našich učenců. Protože těch jejich chyb…
Ale nejen ti velcí dělají chyby. Mýliti se je lidské a tak se toto nevyhýbá ani obyčejným lidem. Různé redaktory a korektory nevyjímaje. Jakkoliv by tito mistři pera měli být pravopisu znalými již z podstaty, nejsou takovými. A marně to svádějí na tiskařské šotky, zejména pak u internetu, jenž tištěn není a o webovém šotkovi ještě nikdo nikdy neslyšel.
A tak se nejednou zrodí pochybnost a tu a tam i učiněná perla. A to nejen v onom pověstném malém písmu, kde se zpravidla ukrývají ty nejzáludnější záludnosti, ale i v písmu největším, v titulcích.
Stane se kupříkladu, že se z toho nejlepšího stane v mžiku ten nejhorší. A může za to třeba i jen jedno jediné zapomenuté písmenko.
Nebo by člověk mohl očekávat, že lidé budou odříkat zájezdy poté, co neplánovaně dodatečně vzroste jejich cena. Ovšem opak je pravdou. Pokud je takový zájezd nad poměry našinců, může se naopak dokonce dostat do dražby. Když se tedy vloudí chybička.
Jedno jediné písmenko v přísudku způsobí, že jsou ze synů vlivného politika rázem dcery, ač coby synové nazývané.
A naopak ze ženy se stane rázem něco zřejmě malého; protože proč jinak by to bylo rodu středního, že? Jen když je to Zuzana malé, může to být přece Bubílkové.
A aby byl výčet kompletní, klidně se mohou i ženské pochlapit. I ze ženských obětí jsou životní muži. A opět jen jediné písmenko v přísudku stačí.
A kdo by jenom tušil, kdo všechno kolem něho žije! Nejen lidé, tedy muži a ženy nejrůznějších profesí a koníčků, ale třeba i řdiči a bezdovci.
Kdo by se za takového stavu věcí staral o prkotiny, že? A tak čert vem nějakou tu čárku, háček, kroužek nad u či jiné písmenko.
A nyní už jen doufám, že mi tato krátká exkurze mezi chybující nepřinese trable. Že se na mne nevrhnou jako hrom do police dejme tomu muži zákona. Ti, jež všichni známe, ale přesto nám nejednou činí problémy nejen v silničním provozu či na místech činu, ale i v titulcích internetových článků.
Věřte mi, že ke svým chybujícím kolegům rozhodně nejsem v opozici. A dokonce ani v tom, v čem je prý za každou cenu pan Klaus.
Snad mi bude odpuštěno, že jsem popustil uzdu své fantazii, jako se může popustit i leccos jiného, to nepředpokladatelné nevyjímaje.
Snad si mě za to nikdo nepodá jako EU nás.
Snad mě nikdo neohrozí jako… Jako co vlastně? Jsou tak nebezpečnými naše mokré slipy nebo něco docela jiného?
Snad za tento článek neskončím předčasně v hrobě jako… jako… no třeba jako to nešťastné veto.
