Pohádka o Socdemíčkovi a Anonce

Žili byli jednou Socdemíček a Anonka. Nepocházeli právě z chudobných poměrů, přesto si ale kdykoliv rádi polepšili, nejlépe na cizí úkor. A v takových případech vesměs nedbali ničích rad, byť i moudrých.

A tak tomu bylo i onoho dne. Socdemíček a Anonka se doslechli onu známou story o Jeníčkovi a Mařence, tady vlastně o Hansim a Gretel, a zatoužili po obohacení se na úkor oné ježibaby.

Zamířili do džungle, jež byla původně růžovým hájem, a sotva se ocitli mezi stromy, byli v tom háji v háji. Zjevila se sice před nimi avízovaná perníková chaloupka, nalámali si z její střechy perníčku, co jejich hrdlo ráčilo, jenže pak stejně jako Jeníček a Mařenka skončili v tom chlívě v chlívku.

Měli se tam dobře (inu, smrádek, ale teplíčko) a na rozdíl od známých hrdinů z pohádky se nikterak neomezovali v hodokvasu. Zbaštili všechno, co jim ona baba, mající je v merklu, totiž chtěl jsem říci v merku, naservírovala, spokojeně tyli a pranic jim nescházelo. Protože předpokládali, že když odtud nakonec Jeníček s Mařenkou uprchli, podaří se i jim z tohoto nějak vyklouznout.

Jenže… nezadařilo se. Ježibaba jim neskočila na špek a tak je nakonec pěkně vypekla. Byli v troubě; Socdemíček stejně jako Anonka. A že jim baba zatápěla, dokud nezměkli a nedali se nadívat čímsi pochybným importovaným!

Na svobodu se Socdemíček a Anonka dostali teprve ve chvíli, kdy prošli ježibabinými útrobami. Kdy poté, co jich měla plné zuby, a poté, co jí leželi v žaludku, byli úplně v… Řekněme v konečníku, má-li to znít slušně.

Vypadali tak, jak by se dalo předpokládat, daleko hůře než Karkulka po „císařském řezu“ vlkova břicha. Ale to nevadilo. Hrdě se vrátili domů a vystavovali se všem na odiv. S tím, že jsou nejlepší z nejlepších. Protože sice skončili krátce předtím i v řiti oné čarodějnice, ale…

Nezmobilizují nikoho na obranu sebe a nevinných obětí. Naopak. Zítra tam půjdou zase. Zase budou loupat perníček, zase se nechají vykrmovat, zase budou v tom chlívu v háji a nakonec skončí na lopatě a v troubě. Ale… Příště už to přece jenom bude lepší. Protože prý už na ně bude čarodějnice hodnější. Sice jí trochu hnuli žlučí, ale kam se v tomto hrabou na potomky Jánošíkovy, kteří jí zaskočili a doteď je nedokázala skousnout. Příště už se prý Socdemíček a Anonka dočkají u ježibaby zastání, příště už je prý vezme na vědomí a oni už v troubě nebudou. Příště už to ježibaba upeče nějak jinak. Aby se kdejaký osel nažral a dojná kráva zůstala celá. Dojná kráva jménem „Evropa“.

Že se vám tahle pohádka nelíbila? Nepovídejte! Vždyť je mnou jenom převyprávěná. Vždyť ten Socdemíček, jenž ji vymyslel a trochu jinými slovy vytroubil do světa, to dotáhl až… až na českého premiéra.

Toho, který nám teď v médiích tvrdí, že se to jemu a jeho koaliční „ANOnce“ sice nelíbilo, ale nemá smysl proti oné mocné zlovolnici něco podnikat. Že bylo lepší nechat se touto podusit, vypéct a pořádně vosolit, nadít se migranty a skončit v… ehm… toaletě, poté, co konečně vylezli z její… ehm… zadní části těla. Že se poté, co nás dobrovolně spláchli, někdo slituje a postaví se v budoucnu na naši stranu, že po tom posledním hnutí žlučí nemá ani ona pro jsoucí Evropa dobrý pocit, což je prý znát…

A teď je podle něj třeba zapomenout na to, co bylo, a myslet na bitvy, jež přijdou, na boj proti trvalému relokačnímu mechanismu. Proti němuž se po našem boku ocitnou prý i jiní, ti, kdo teď byli proti nám. Třeba Slováci, kteří se Evropě zašprajcovali v krku, nebo Maďaři, kteří jí možná také ještě nadzvednou mandle… A pak prý spíše uspějeme.

Jestli nás tedy ta proradnice nenacpe imigrační nádivkou ještě více a pak nás po dlouhém škvíření se ve vlastní šťávě i s našimi přičmoudlými součástmi nespláchne nanovo. Což se ale musí teprve zkusit…

A Socdemíček s Anonkou to zaručeně zkusí. I kdyby se z toho, co se upeče, měl všem zvedat žaludek.