Tak se dostalo dobrým lidem z řad našinců pocty od samotného pana prezidenta. Ten vyjádřil pochvalu těmto prostřednictvím svého tiskového mluvčího, zveřejnil, že si jich váží. Tedy snad…
Protože si, cituji, „Miloš Zeman váží každého obnosu“. Takže si možná neváží ani tak těch lidí, jako spíše jejich peněz. Ale bez oněch dobrodějů by nebylo ani peněz a tak si minimálně trochu váží i těch lidí.
Těch, kdo přispívají na splácení státního dluhu prostřednictvím prezidentského fondu. Tedy fondu, jenž kdysi založil právě zmíněný prezident a díky němuž byl náš státní dluh vskutku zčásti umořen. Byť nemořil tento fond dluhy ani zdaleka tak, jak tyto dluhy mořily a moří nás.
Prostě se za vybrané peníze nakoupily a znehodnotily státní dluhopisy za celých pět milionů korun. Pět milionů za nás všechny zatáhnul pan prezident spolu s pochválenými dárci. Mezi něž pochopitelně patří i ti prezidentovu úctu si rovněž zasluhující dárci, kteří pro blaho nás všech obětovali třeba i jen pakatel. Třeba něco málo přes dvě koruny.
Spolu s vyjádřením úcty však zaznělo i to, že by mělo podle Zemana na totéž přispívat víc politiků. Což znamená, že asi dost politiků nemá ani na dvoukorunovou oběť. Nebo má, ale nedá. A není divu, že nedá. Protože politici zřejmě lépe než kdokoliv jiný z našinců vidí naivitu a zbytečnost tohoto počínání.
Protože uznejte sami…
Co to je pět milionů! Kolik uprchlíků se z takto uspořených peněz uživí, muselo-li se na ně jen na příští rok vynaložit „nad plán“ dvěstěkrát více? To ani částky pravidelně strhávané z prezidentské výplaty nezachrání.
