Letošní rok prý byl na houby. Tedy na ony lesní plody, jichž se prý urodilo požehnaně. Nevím, co je na tom pravdy, protože jsem se do lesa ještě nedostal, ale tvrdí to jak ti, kdo se sběru těchto plodnic věnují, tak ti, kdo se věnují těm, kteří při sběru neměli šťastnou ruku. Tedy Toxikologické informační středisko.
Úroda prý byla bohatá a tak jdou do stovek i počty těch, kdo byli těmito dary lesa otrávení. Nikoliv neúrodou, nýbrž konzumací. Přibylo i otrav pravých, tedy následků konzumace jedovatých hub, i otrav nepravých, tedy stavů, kdy se lidé přecpou hub jedlých, neudělá se jim z nich volno a vyhledávají tudíž lékaře v neblahé předtuše naštěstí zbytečně.
A tím jediným, co nás v této záležitosti může těšit, je to, že letos (alespoň doposud) nikdo na konzumaci nasbíraných hub nedoplatil životem, nikdo neskonal. A to i když byly zaznamenány i otravy houbami z nejjedovatějších, tedy muchomůrkami zelenými a tygrovanými.
A proto choďme i nadále do našich lesů. Do míst, jež nás svým klidem polaskají na duši, udělají nám dobře a jen nepatrný zlomek naší populace skončí následně otrávený. Je to rozhodně lepší než sedět třeba před televizí, v níž nás (nejen) politici dokáží otrávit v daleko hojnějším počtu a v kterémžto případě nám nepomůže ani vypumpování zkaženého žaludku.
