Osvobození
A protože jsme se zabydleli, totiž byli našimi předky zabydleni, uprostřed matičky Evropy, byli jsme leckdy pěkně na ráně. Kdokoliv kráčel z východu na západ nebo ze západu na východ, vzal to „zkratkou“ přes nás. Aby někdy jenom prošel, avšak někdy rovnou i pobyl. Pobyl, řka, že nás osvobodil. Ačkoliv jen velmi málo z takových osvobození skutečnými osvobozeními i bylo.
„Osvobodili“ nás za naší spoluúčasti účastníci první světové války, „osvobodili“ nás němečtí fašisté ve světové válce druhé, osvobodili nás bratři z říše sovětů a strýčka Sama ve spojení s těmi, kteří nás předtím nechali „osvobodit“ právě zmíněnými fašisty a pak nás „osvobodili“ nanovo naši varšavsky smluvní přátelé a „přátelé“ v roce osmašedesátém. Načež jsme se osvobodili vyjímečně i sami, po čemž jsme ale toto své sebeosvobození stvrdili tím, že jsme k sobě pozvali „osvoboditele“ z opačné světové strany.
A z nás tolikrát „osvobozovaných“ se nejednou stali pro změnu „osvoboditelé“. Spolu s druhy ve zbrani jsme se jali, byť jen coby zanedbatelná kapka v moři, „osvobozovat“ či „chránit“ Jugoslávii a její nástupnické státy, Afghánistán, Somálsko, Sinaj, Mali, Kuvajt, Irák, Čad, Sýrii, Litvu, Slovensko, Albánii a Turecko. A stejně jako ne každý tam jásal nad tím, že je našinci osvobozován, nejásali jsme nad nejedním „osvobozením“ ani my.
Třeba nad takovým „osvobozením“ naší země v roce 1968 zajásali jen nemnozí. Protože naši sovětští, polští, maďarští, bulharští a východoněmečtí bratři se v témže okamžiku, tedy v okamžiku našeho „osvobození“, stali bratry z krve Kainovy a našinci jejich Ábely. Jak to dopadlo s biblickým Ábelem, víme všichni, a my nedopadli, jsa „osvobozeni“, o mnoho lépe. Protože se našinci jaksi vesměs dosti vehementně dožadovali toho, aby „osvobozováni“ nebyli, a od svého odporu k „osvobození“ museli být „osvobozeni“. Protože to by tak hrálo, aby se někdo nenechal osvobodit!
A tak se nasadilo tolik sil, aby byl jakýsi pomyslný ďábel vymýcen. A mýtilo se více než vydatně. Před možná až půlmilionem přišedších „osvoboditelů“ se asi tři statisíce našinců osvobodily tím, že utekly; a kdo uteče, vyhraje. A ti, kdo neutekli, to tudíž zákonitě „nevyhráli“. Protože čtyři z pěti osvoboditelů nás sice posléze opustili, ale pátý dbal na to, abychom zůstali „osvobozenými“, až do dalšího, sametového „osvobození“, po němž ještě do jednadevadesátého roku setrval v naději, že bychom se třeba možná zase zatoužili nechat tímto „osvobodit“ nanovo. Nestalo se a tak se i tento poslední osvoboditel po více než dvou desetiletích odebral zpět domů, aby si našel na „osvobozování“ někoho jiného.
A kdo hledá, najde. Dnes ti, kdo nás tehdy „osvobozovali“, „osvobozují“ ty, kdo nás tenkrát pod stejným praporem „osvobozovali“ též. Dnes největší z pohrobků Sovětského svazu „osvobozuje“ své menší pohrobky v sousedství. A my můžeme jen doufat, že se „osvobozování“ zadrhne už tam. Že už se nebudeme muset učit nové datum, nový dějinný milník, kdy jsme byli „osvobozeni“. Že 21. srpna 1968 vjely do našich ulic poslední „osvoboditelské“ tanky.
Protože jsme do dnešních dnů ještě nestihli patřičně „odměnit“ ani ty, kdo naše „osvobození“ iniciovali v dnešní den před šestačtyřiceti lety. Ty, kdo tehdy provedli unikátní chirurgický zákrok – transplantaci srdce Evropy do prdele Sovětského svazu.
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Na Islandu havaroval autobus s českými turisty, pět jich skončilo na JIP
Při páteční nehodě autobusu na severu Islandu se zranilo dvanáct lidí, z toho pět skončilo na...
Pomalý návrat žen do práce po dětech? Je čas více zapojit otce, říkají experti
Česko patří mezi země s nejpomalejším návratem rodičů po rodičovské do práce v celé Evropské unii....
Dělníci se zasekli v tubusu elektrárny. Ven je dostali až hasiči
Hasiči v neděli několik hodin zachraňovali čtyři dělníky z převráceného vozíku v tubusu...
Rusku může globální oteplení pomoci, proto šíří klimatické lži, říká sociolog
Premium Globální oteplování není. Za klimatickou krizi nemůže člověk, ale mimozemšťané. Jde o světové a...
Pronájem bytu 1+kk s parkovacím stáním v Českém Brodě, nedaleko centra města.
Palackého, Český Brod, okres Kolín
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1273x